Jen malou chvíli jsem se domnívala, že to se mnou myslí dobře. Opak byl pravdou! Snažila se mě provdat, protože žárlila na mě a svého manžela.
Moje kamarádka byla pěkné kvítko. Svému muži byla nevěrná ještě před svatbou a nijak ji to netrápilo. Prý to dělá pro upevnění vztahu, protože jinak by to nevydržela.
Byla jsem moc upřímná
Ten její Martin nebyl žádný krasavec, ale mně se líbil. Spolehlivý chlap, pracovitý a dle mého i fešák. Takovým tím starým dobrým způsobem. Široká ramena, nohy trochu do O a pěkné chlapské ruce. Jenže pro Helču, tu moji kamarádku, to všechno bylo málo.
„Lehne si do postele a hned usne! A dokonce občas i chrápe,“ stěžovala si a potom potutelně dodala: „No a co, tak mu jsem občas nevěrná. Co oči nevidí, srdce nebolí! Mám potom lepší náladu a svému nudnému muži udělám, co mu na očích vidím! Třeba i uvařím.
Ale jen výjimečně!“ Helča sice byla potvůrka, ale měla jsem ji ráda. Byla s ní zábava. Jenže všechno se tak trochu pokazilo. Asi jsem byla moc upřímná. Přiznala jsem, že se mi ten její Martin docela líbí.
Začala intrikovat
Byla jsem svobodná a bezdětná. Čas mít rodinu jsem promeškala se svým dlouholetým přítelem, který byl ženatý. Sice jen kvůli dětem, jak mi mnoho let tvrdil, ale rozvést se nechtěl a já ho nenutila. Když jsme se rozešli, docela se mi ulevilo.
Byla jsem konečně svobodná! Nemusela stále čekat, až na mě bude mít přítel čas a uráčí se mě přijít navštívit. Jenže ta přemíra svobody se mi začala časem zajídat. Samota o víkendech byla přímo nesnesitelná. Nebylo divu, že jsme si začali být s Martinem blízcí.
Rozuměli jsme si a hodně si povídali. Když si našeho čistě platonického a kamarádského souznění všimla kamarádka, začala intrikovat. Šla na mě chytře. Tvářila se, že vše myslí dobře, a já tomu zprvu věřila: „Měla by sis někoho najít.
Vdát se, ať máš nějakou jistotu do důchodu,“ domlouvala mi, ale mně se její nápad vůbec nelíbil. Přece si neuvážu na stará kolena nějakého cizího dědka! Tedy s výjimkou jejího Martina, ten jako dědek rozhodně nevypadal.
Vyjela jsem po něm
Helča nelenila a podala za mě inzerát. A potom další a další. Předhazovala mi nápadníky jako na běžícím pásu! Bylo mi už skoro trapně! Cítila jsem se jako nějaké zboží s prošlou záruční lhůtou. Zakázala jsem jí to, ale ona nedbala. Prý mě provdá stůj co stůj!
Měla jsem toho dost. Když vdavky, tak pořádné! Svěřila jsem se Martinovi a hned jsem mu dala pusu. První, ale rozhodně ne poslední. Jen na tvář, ale zabralo to. I on mě políbil, a to už tak nevinné rozhodně nebylo. Sblížili jsme se a on se od Helči odstěhoval.
Ani jsem ho o to nežádala! Ale udělal mi radost. Prý už o jejích nevěrách ví delší dobu, ale stále doufal, že se změní. Teď začal doufat v něco jiného. Ve vztah se mnou!
Kamarádky si držím od těla
Neuplynulo ani půl roku a konal se rozvod se vší parádou. Helča mě hned na chodbě soudu vzala svojí notně těžkou kabelkou po hlavě. Martin na ni křičel a já plakala. Jen naoko, naopak jsem se radovala. Chtěla jsem vypadat bezbranně!
Dalšího půl roku trvaly přípravy na svatbu. Moji první! Konečně jsem se dočkala. Mám svého Martina. Fešáka! A kamarádky nelituji. Má co chtěla! Já už kamarádku pro jistotu nehledám. Co kdyby se jí, stejně jako mně, zalíbil můj Martin?
Klára T. (61), Beroun
