Žila jsem si už svůj poklidný život důchodkyně, když ho pěkně rozvířila neuvěřitelná náhoda. Dnes jsem ráda, že jsem ji tehdy chytla za pačesy.

Sedím u svatebního stolu spolu s celou rodinou a dvěma vnoučaty. Řeklo by se, normální svatební hostina, tak o co jde? Já totiž sedím v čele toho stolu a jako čerstvá nevěsta jím společnou lžící polévku se svým manželem. První svatba v životě.

Špatné zkušenosti

Se svým prvním klukem, mojí velkou láskou, jsem ještě snila o svatbě. Můj přítel se ale ještě rozhodně nechtěl vázat. Byl to spolužák ze střední a oba jsme k skutečnému vztahu ještě zdaleka nedozráli.

Dlouho jsme přesto drželi a přežívali v našem nefunkčním vztahu. Já ho prostě stále milovala. A čekala jsem na to, až se změní. Nic takového ale nenastalo.

Konečně jsme to rozetnuli

Rozchod byl rychlý a celkem poklidný. Já ale náhle zůstala sama. Děti dospěly, už mě moc nepotřebovaly. Já samozřejmě toužila po lásce, když tu jednu jsem už definitivně ztratila. Ale na mužské jsem prostě měla smůlu.

Když už jsem se s někým seznámila, trvalo to vždy jen krátkou dobu a zase byl konec.

Byla jsem nedůvěřivá

Byla jsem v té době vůči chlapům zaseknutá. Po prvním nevydařeném vztahu jsem jim nějak nevěřila, a tak i těch pár schůzek s potenciálními nápadníky nedopadlo dobře. Uzavřela jsem se do sebe, upnula se na práci a o nic jiného se nestarala.

Čas ale neúprosně běžel. A pak jsem neplánovaně otěhotněla. Štěstí střídala zlost, lítost a zklamání. Nastávající tatínek se na nás totiž vykašlal. Zůstala jsem tak na všechno sama. Ale nakonec jsme to s Románkem docela dobře zvládli. Syn dospěl a pořídil se vlastní rodinu.

A byla ze mě seniorka

Než jsem se nadála, dospěla jsem k důchodu. Syn ze mě udělal už dvojnásobnou babičku, a já byla pořád sama. Měla jsem ale dost koníčků a říkala si, co všechno budu podnikat.

Jenže moje kamarádka z dětství, která se mnou prošla všechny mé životní peripetie, tak jako já s ní, mě nenechala na pokoji. A tvrdila, že potřebuji partnera, nějakého kámoše. Ovdověla a být sama nechtěla. Tak přišla s nápadem na inzerát.

Inzerát jsme si podaly současně. Vždyť přece o nic nejde, říkala jsem si.

Dlouho se nic nedělo

Na můj inzerát dlouho nikdo neodpovídal. Kamarádka si už našla přítele, ale já zatím neměla žádnou nabídku. Jsem snad úplně beznadějný případ. Už dvacet let jsem žila jako poustevník a najednou jsem pocítila touhu mít vedle sebe ještě nějakou spřízněnou duši.

Ale kde ji vzít? Poslední den platnosti mého inzerátu jsem dostala dopis, první a poslední. Skutečný dopis, psaný rukou!

Byl jeden, ale stál za to

To se dnes už hned tak nevidí. Rukopis byl úhledný a energický. A obsah dost romantický a sympatický. Úplně mě to vzalo za srdce a nějak jsem zapomněla na svůj skepticismus vůči mužům.

Prostě jsem rovnou vzala telefon a zavolala na číslo, které bylo v dopise uvedené. Ozval se mi velice příjemný mužský hlas. Představil se jako Jiří a ihned navrhl první schůzku.

Asi jsem se zbláznila

Začali jsme spolu randit. A protože Jiří je skutečně velký romantik, počínali jsme si jako dva puberťáci. Láska je opravdu mocná čarodějka v jakémkoli věku a člověku vlije energie do života, že pomalu neví, co s ní.

Teprve podruhé v životě jsem byla doopravdy zamilovaná. Každopádně je ale život krásný a veselý a nás oba baví natolik, že jsme si ještě, i v našem věku, dopřáli klasickou svatbu. A proč také ne?

Zdena T. (73), Kladno