Vždycky jsem říkala manželovi po pravdě, jak jsem na tom s financemi. Kolik beru a tak. Teď už vím, že to nebylo tak docela moudré.
Byla jsem vždycky ta poctivá a hloupá, jak říkala moje máma. Když jsem si Jardu brala, tak jsme si založili společný účet, kam každý posílal svou výplatu. Z tohoto účtu nakupujeme dodnes věci do domácnosti, platíme nájem i jídlo.
Myslela jsem si dlouho, že nám to tak perfektně vyhovuje a že i manžel tam dává všechno, co vydělá.
V této iluzi jsem žila dvacet let, než jsem se dozvěděla, že si můj mužíček schovává nemalé kapesné, za které jezdí na „služební cesty“ s milenkou a kupuje jí dárky. Byla jsem rázem ta pitomá, které to maminka vždycky říkala.
Vydělám víc
Manžel se ke mně sice vrátil, ale nic už nemohlo být jako dříve. Vzala jsem svého muže na milost, ale poučila jsem se. Naštěstí! Jarda se zase tváří, že dává do našeho společného prasátka všechno, co vydělá, a já se tvářím, že mu to věřím.
Perfektně nám to funguje. Před pár lety mě v práci povýšili. Byla jsem z toho moc nadšená, ale zároveň mě napadlo, že najednou vydělávám o dost víc než manžel. Nechtělo se mi hrnout všechno na společný účet.
A tak jsem si hned svou myšlenku ospravedlnila tím, že určitě raním jeho ego, když budu mít víc? Zatím mu to neřeknu!
Už to doklepu!
A s tím jsem si šla pořídit druhý účet. Tam si šetřím rezervu, která se mi za ty roky pěkně zakulatila. Už několikrát jsem si sice říkala, že svému pánu tvorstva prozradím pravdu, ale pak jsem to zase oddálila. Nakonec mi naše dcera řekla, ať to nedělám.
Poslechla jsem ji a myslím, že to takto už vydržím do důchodu. Však se budou ty peníze hodit, až budeme mít vnuky nebo nečekaná vydání na stará kolena. Určitě z toho bude mít jednou velkou radost, že si můžeme společně vyrazit také na pěknou dovolenou!
Eva (57), Plzeň
