Domů     Manžela změnila nemoc
Manžela změnila nemoc
4 minuty čtení

Dosud zdravý sportovec se změnil doslova z hodiny na hodinu ve znetvořeného starce. Spadl po hlavě pod kola nákladního auta! Přišel o oko.

Vždy optimistický a veselý člověk. Můj milovaný manžel Ludvík měl po celý život štěstí. Také to o sobě vždy s úsměvem tvrdil: „Mám štěstí! Vyhraju! S trochou štěstí…“ To byla jeho oblíbená slova, která se vždy splnila. Několikrát vyhrál na los docela slušnou částku, žádné drobáky.

Býval to šťastlivec

V zaměstnání byl oblíbený a nemoci se mu vyhýbaly obloukem. Nikdy nemarodil a netrpěl ani na vysoký tlak nebo třeba nespavost. Tedy všechno, na co si stěžovala většina našich kamarádů a známých. Mohl za to asi jeho nakažlivý optimismus.

V jeho blízkosti jsem se cítila také hned zdravější a veselejší. Byl to takový zářič pozitivní energie. Potom se vše během chvíle změnilo. Změna byla tak neuvěřitelná, že jsem nemohla ani uvěřit, že něco takového je možné!

Napadlo mě, že si manžel vybral všechnu smůlu, která ho dosud míjela, úplně najednou. On prostě měl tu smůlu nastřádanou do jedné velké!

Ostatní si smůly užívali po drobnostech a on ji měl v jedné velké kupě té nejčernější a nejhroznější, nejnepředstavitelnější!

Neuvěřitelný úraz

Odchod ze zaměstnání domů se mu stal osudným. Uklouzl na namrzlém chodníku a spadl hlavou do vozovky. Jen kousek, ale stačilo to! Kolem projíždějící kamion ho přejel tak nešťastně, že mu znetvořil lebku.

Kolemjdoucí lidé se mu dokonce báli poskytnout první pomoc. Tak příšerně byl poraněný! V nemocnici, kam ho okamžitě dopravili vrtulníkem, mu dlouhé hodiny operovali oko, čelist a tvář. Přišel o oko a taky o ten nadočnicový oblouk, ve kterém je oko uloženo.

Po sejmutí obvazů se naskytl všem, i jemu, hrůzný obraz. Stal se z něho málem netvor! Zhroutil se, nevydržel pohled do zrcadla, které si vyžádal a před kterým ho lékaři varovali.

Nikoho nechtěl vidět

Stejnou chybu jsem udělala i já. Také jsem si pohled na manžela vyvzdorovala a potom hořce litovala. Málem jsem mu omdlela u postele. Nespala jsem několik nocí. Nedokázala jsem předstírat optimismus. A přiznávám, že mě napadla i myšlenka na smrt.

Na moji i manželovu. Bylo to horší než hrozné! „Ludvíku, nevím, co mám říct. Nevím, jak tě utěšit! Ale moc tě miluji. Nějak se s tím vyrovnáme,“ řekla jsem mu s vypětím sil a vlastním slovům jsem nevěřila. Po návratu domů už nebylo nic jako dřív.

Ludvík se změnil. Byl popudlivý, nepříjemný a dá se říct, že i zlý. Vlastně víc trpěl onemocněním duše než těla.

Raději se schovával

Nechtěl nikoho vidět a s nikým se bavit. Navíc se litoval, že ještě chodil do práce, když už mohl být dávno v důchodu. Celý den měl stažené rolety a schovával se ve tmě. Odmítal se společně i dívat na televizi, prý abych si ho v záři obrazovky neprohlížela.

Do koupelny se plížil vždycky až v noci. Když mu přišla obměnit obvazy terénní sestra, zamkl se s ní v pokoji, abych ho neviděla. Připadla jsem si chvílemi jako v té strašidelné pohádce o Krásce a zvířeti. Tedy ne že bych byla ta kráska…

Riskl další operace

Naděje manželovi svitla až po půl roce, u nějakého nového lékaře v nemocnici. Pozval si ho sám, jen ze zájmu pomoci. Prý o něm slyšel od kolegů. Měl nějaké vazby na jakousi kliniku, kde byli ochotni se pokusit o rekonstrukci Ludvíkova obličeje.

Dosud mu totiž všichni tvrdili, že tak náročná operace velkého rozsahu se v jeho věku nedělá. Že není možná, protože by mohla ohrozit pacientův život!

Štěstí v neštěstí

„Nebude to nikdy jako dřív, ale mohl byste dostat přijatelnou podobu. Uvidíte, stane se z vás zase fešák,“ tvrdil lékař a já na něho zkoumavě hleděla, zda svoje slova myslí vážně. Rozhodně vypadal, že si legraci nedělá. Operace dopadla víc než dobře.

To manželovi vrátilo naději i kus sebevědomí. A dobře dopadla i operace druhá a třetí rovněž. Z Ludvíka je už zase celkem pohledný muž. Vypadá jinak než před úrazem, ale přesto dobře. Jeho tvář zdobí pár jizev a pár nerovností.

Za oko dostal náhradu, která je k nerozeznání od toho zdravého. Optimismus ale už může opět rozdávat plnými hrstmi. Vždyť i při tom hrozném úrazu měl velké štěstí, že vše přežil. A to mě zprvu vůbec nenapadlo!

Kateřina H. (69), Znojmo

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika