Domů     Manžela změnila nemoc
Manžela změnila nemoc
4 minuty čtení

Dosud zdravý sportovec se změnil doslova z hodiny na hodinu ve znetvořeného starce. Spadl po hlavě pod kola nákladního auta! Přišel o oko.

Vždy optimistický a veselý člověk. Můj milovaný manžel Ludvík měl po celý život štěstí. Také to o sobě vždy s úsměvem tvrdil: „Mám štěstí! Vyhraju! S trochou štěstí…“ To byla jeho oblíbená slova, která se vždy splnila. Několikrát vyhrál na los docela slušnou částku, žádné drobáky.

Býval to šťastlivec

V zaměstnání byl oblíbený a nemoci se mu vyhýbaly obloukem. Nikdy nemarodil a netrpěl ani na vysoký tlak nebo třeba nespavost. Tedy všechno, na co si stěžovala většina našich kamarádů a známých. Mohl za to asi jeho nakažlivý optimismus.

V jeho blízkosti jsem se cítila také hned zdravější a veselejší. Byl to takový zářič pozitivní energie. Potom se vše během chvíle změnilo. Změna byla tak neuvěřitelná, že jsem nemohla ani uvěřit, že něco takového je možné!

Napadlo mě, že si manžel vybral všechnu smůlu, která ho dosud míjela, úplně najednou. On prostě měl tu smůlu nastřádanou do jedné velké!

Ostatní si smůly užívali po drobnostech a on ji měl v jedné velké kupě té nejčernější a nejhroznější, nejnepředstavitelnější!

Neuvěřitelný úraz

Odchod ze zaměstnání domů se mu stal osudným. Uklouzl na namrzlém chodníku a spadl hlavou do vozovky. Jen kousek, ale stačilo to! Kolem projíždějící kamion ho přejel tak nešťastně, že mu znetvořil lebku.

Kolemjdoucí lidé se mu dokonce báli poskytnout první pomoc. Tak příšerně byl poraněný! V nemocnici, kam ho okamžitě dopravili vrtulníkem, mu dlouhé hodiny operovali oko, čelist a tvář. Přišel o oko a taky o ten nadočnicový oblouk, ve kterém je oko uloženo.

Po sejmutí obvazů se naskytl všem, i jemu, hrůzný obraz. Stal se z něho málem netvor! Zhroutil se, nevydržel pohled do zrcadla, které si vyžádal a před kterým ho lékaři varovali.

Nikoho nechtěl vidět

Stejnou chybu jsem udělala i já. Také jsem si pohled na manžela vyvzdorovala a potom hořce litovala. Málem jsem mu omdlela u postele. Nespala jsem několik nocí. Nedokázala jsem předstírat optimismus. A přiznávám, že mě napadla i myšlenka na smrt.

Na moji i manželovu. Bylo to horší než hrozné! „Ludvíku, nevím, co mám říct. Nevím, jak tě utěšit! Ale moc tě miluji. Nějak se s tím vyrovnáme,“ řekla jsem mu s vypětím sil a vlastním slovům jsem nevěřila. Po návratu domů už nebylo nic jako dřív.

Ludvík se změnil. Byl popudlivý, nepříjemný a dá se říct, že i zlý. Vlastně víc trpěl onemocněním duše než těla.

Raději se schovával

Nechtěl nikoho vidět a s nikým se bavit. Navíc se litoval, že ještě chodil do práce, když už mohl být dávno v důchodu. Celý den měl stažené rolety a schovával se ve tmě. Odmítal se společně i dívat na televizi, prý abych si ho v záři obrazovky neprohlížela.

Do koupelny se plížil vždycky až v noci. Když mu přišla obměnit obvazy terénní sestra, zamkl se s ní v pokoji, abych ho neviděla. Připadla jsem si chvílemi jako v té strašidelné pohádce o Krásce a zvířeti. Tedy ne že bych byla ta kráska…

Riskl další operace

Naděje manželovi svitla až po půl roce, u nějakého nového lékaře v nemocnici. Pozval si ho sám, jen ze zájmu pomoci. Prý o něm slyšel od kolegů. Měl nějaké vazby na jakousi kliniku, kde byli ochotni se pokusit o rekonstrukci Ludvíkova obličeje.

Dosud mu totiž všichni tvrdili, že tak náročná operace velkého rozsahu se v jeho věku nedělá. Že není možná, protože by mohla ohrozit pacientův život!

Štěstí v neštěstí

„Nebude to nikdy jako dřív, ale mohl byste dostat přijatelnou podobu. Uvidíte, stane se z vás zase fešák,“ tvrdil lékař a já na něho zkoumavě hleděla, zda svoje slova myslí vážně. Rozhodně vypadal, že si legraci nedělá. Operace dopadla víc než dobře.

To manželovi vrátilo naději i kus sebevědomí. A dobře dopadla i operace druhá a třetí rovněž. Z Ludvíka je už zase celkem pohledný muž. Vypadá jinak než před úrazem, ale přesto dobře. Jeho tvář zdobí pár jizev a pár nerovností.

Za oko dostal náhradu, která je k nerozeznání od toho zdravého. Optimismus ale už může opět rozdávat plnými hrstmi. Vždyť i při tom hrozném úrazu měl velké štěstí, že vše přežil. A to mě zprvu vůbec nenapadlo!

Kateřina H. (69), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může