Těžký životní osud zkomplikovaly ještě nadpřirozené síly! Sestru pravidelně straší duch jejího zemřelého dítěte!
Jako by nestačila krutá životní tragédie, která občas člověka v životě potká. Moje mladší sestra Bára si následky oné tragické události, ke které před několika lety došlo, nese doteď. Bojím se, že už nikdy nebude taková jako kdysi.
Milovaná mladší sestřička
Neznala jsem na světě nikoho hodnějšího a kamarádštějšího, než je moje milovaná mladší sestra Bára. Dělilo nás od sebe necelých deset let a já nad ní vždycky tak trochu držela ochrannou ruku.
Pomáhala jsem jí řešit nejrůznější trable, které ji v životě potkaly, ať už to bylo při studiu na základní nebo střední škole, přijímačkách na vysokou, v práci nebo později ve vztazích.
Všechno se jí dařilo
Nikdo nebyl šťastnější než já, když si Bára konečně našla vhodného muže, kterého si později vzala, a čekala vytoužené dítě. Narodila se jí dcerka Jitka. Trochu jsem si oddechla, protože jsem věděla, že sestra je nyní šťastná a v dobrých rukou.
Konec štěstí
Já sama jsem měla život skoro bezproblémový, nemohla jsem si na nic stěžovat. Vdávala jsem se ve dvaceti a úspěšně jsem vychovávala tři potomky. Když byly neteři tři roky, přibyl k ní sourozenec – Bára přivedla na svět ještě syna Marka.
Ještě další dva roky trvalo její štěstí. Potom přišla neuvěřitelná hrůza. Dodnes přesně nevím, jak se to stalo, i když celou věc vyšetřovala policie.
Během jednoho okamžiku se vše změnilo
Sestra byla doma na mateřské, švagr byl pracovně mimo republiku. Bára odběhla za svojí dcerou, která na ni hlasitě volala z chodby, a nechala dvouletého synka samotného v kuchyni. Bohužel nechala na jídelním stolku hrnec s právě uvařenou horkou polévkou.
Nevím, jestli ho na sebe chlapeček převrhl nebo jen vrazil do stolu a hrnec spadl sám. Následky byly každopádně tragické. Silně se opařil na většině těla, hlavně v obličeji.
Bára, kterou okamžitě přivolal jeho děsivý křik, se nejprve z toho pohledu zhroutila a nebyla ani schopná zavolat záchrannou službu. Vzpamatovala se až za chvíli, když už synek upadl do bezvědomí.
Rodinná tragédie
Sanitka přijela nejrychleji, jak mohla. Malý Mareček šel ihned na operační sál. V tu chvíli už bylo jasné, že pravděpodobně přijde o zrak. Následky ale byly ještě horší: poranění byla natolik rozsáhlá, že se s nimi křehký dětský organismus nevyrovnal. Druhý den můj malý synovec v nemocnici zemřel.
Všichni jsme se jí snažili pomáhat
Bára se ze smrti svého mladšího potomka zhroutila. Strávila několik týdnů v psychiatrické léčebně, a když se vrátila, už byla jen stínem té ženy, jakou byla předtím. Všichni jsme se jí snažili pomáhat, jak se dalo.
Švagr, který smrt svého malého synka nesl zrovna tak těžce, stál při ní a byl jí oporou. Rozhodně jí nic nevyčítal. Jenže pak přišla další rána – sestra byla ze smrti svého synka obviněna a dostala podmínečný trest. Bára se opět zhroutila a trvalo dlouho, než byla schopná zase nějak fungovat.
Často jsem ji navštěvovala
Dlouho jsme u ní nepozorovali žádné zlepšení. Jen o dcerku se starala vzorně, až přímo ukázkově. Bála se ji skoro pustit z dohledu. Často jsem Báru navštěvovala a otevřeně jsem si s ní povídala.
Navázaly jsme znovu na to naše někdejší pouto starší sestry-ochránkyně a mladší, která potřebuje pomoc. Uběhlo několik měsíců, když za mnou Bára jednoho dne sama přišla a svěřila se mi s překvapující informací. Řekla mi, že ji mrtvý synek chodí strašit.
Přízrak syna
Samozřejmě jsem to přikládala její narušené psychice a pocitům viny. Když o tom ale mluvila, zdálo se, že je plně při smyslech a opravdu vyděšená.
O tom, jak se jí její syn pravidelně zjevuje v kuchyni, kde přišel ke smrtelnému úrazu, mluvila Bára čím dál tím častěji.
Zastavil se mi dech
Začala jsem si o sestru dělat vážné starosti. Kromě těch řečí se ale jinak chovala úplně normálně, což mi bylo záhadou. Nakonec mi řekla, ať u ní den nebo dva zůstanu a přesvědčím se sama. Byla jsem připravená na to, jak sestru rozhodí to, že já nic nevidím.
Dopadlo to ale úplně jinak. Skutečně jsem v kuchyni u Báry spatřila nejasný obrys malého dětského těla na podlaze. Úplně se mi zastavil dech.
Držely jsme se s Bárou za ruce a já jsem v tu chvíli pochopila, že duch jejího zemřelého dítěte ji bude chodit děsit možná po celý zbytek života.
Následky stále přetrvávají
Od té doby uplynulo už více než deset let. Sestra vychovala svoji dceru Jitku, které je dnes už sedmnáct let, ale další děti už s manželem neměli. Občas má období, kdy musí užívat prášky na uklidnění. A občas mi připomene, že se jí mrtvý synek zjevuje dál.
Říká to jenom mně, protože já jediná jí věřím. Vím totiž, že je to skutečně pravda.
Kamila O. (51), střední Čechy
