Ten podnik se zjevil před námi v mlze jako na zavolání. Obsluha byla ale podivná. Později jsme tu hospodu hledali marně. Jako by se do země propadla.

Stalo se nám to v době, kdy byly děti ještě malé. Jeli jsme na výlet do jižních Čech. Dodnes si říkám, kde se tam ta stará hospůdka tak najednou vzala. V mlze za zatáčkou uprostřed samoty. Ani nikdo z místních o ní nikdy neslyšel.

Byly prázdniny a my si užívali koupání v nedaleké pískovně, přespávali jsme v kempu pod stany a byla to velká romantika. Domů jsme vyrazili tehdy později, než jsme chtěli. Už se začalo stmívat, projížděli jsme kolem rybníků a najednou se zvedla mlha.

Byla jsem ráda, že řídí manžel, protože já v mlze jezdím nerada. I když je manžel dobrý řidič, začal mít toho nečasu také plné zuby. Ta cesta neměla konce, jako bychom jezdili pořád v kruhu. Když jsme za jednou zatáčkou spatřili světýlko, poskočili jsme radostí.

Středověká krčma

Zaparkovali jsme poblíž domu jako ze středověku, nad vchodem byl nápis na dřevěné ceduli. To bude určitě nějaká turistická atrakce, stylová stará hospůdka, kde vaří staročeská jídla, to nás nadchlo. Vyhrnuli jsme se z auta a těšili se, protože nám tím kroužením v mlze vyhládlo.

Interiér hospody byl jako z pohádky. Velké dubové stoly, přes lavice přehozené kožešiny, světlo loučí a v krbu plápolal oheň. Nádhera! Vydechli jsme a usadili se u stolu.

Z kuchyně vyšel chlap jako pořez, koukal na nás jako na zjevení, a pak se zeptal divnou češtinou, co si dáme. Místo jídelního lístku nám vyjmenoval nabídku.

Bažantí polévka a nadívané křepelky nás zlákaly. Placky, které nám k tomu přinesl, chutnaly zvláštně. Z kuchyně vylezla i hospodského žena a posléze se na nás přišlo podívat i jejich devět dětí. Všichni byli jako z jiné doby. A nejen oblečením. Fascinovaly je naprosto běžné věci, které jsme měli.

Nechtěli jsme odjet

Manželův zapalovač uchvátil hospodského, který si dal s mužem první cigárko v životě. Hospodskou uhranula moje bižuterie a naše děti zase zaujaly bublifukem a pastelkami. Byl to krásný večer, ani se nám nechtělo odjet.

Kdyby manžel nemusel do práce, asi bychom se ubytovali. Když manžel vytáhl peníze, hospodský si je nechápavě prohlížel a pak řekl, že za jídlo vezmou ty zázračné věcičky, co máme.

K zapalovači, jablonecké bižuterii, bublifuku a pastelkám jsme jim přidali ještě pár dalších dárečků, ze kterých byli úplně na větvi. Pak jsme pokračovali v cestě. Mlha se mezitím rozestoupila a my se zorientovali.

Marné hledání

Celý rok jsme vzpomínali na úžasnou středověkou krčmu a naše nové přátele. Za rok jsme si naplánovali cestu přímo do této hospody s tím, že se tam ubytujeme. Auto jsme měli plné dárečků a těšili se, jakou radost hospodskému uděláme. Oblast jsme projezdili křížem krážem, hospodu jsme ale nenašli.

Nikdo o ní z místních neslyšel. Až ve zdejší kronice jsme objevili zmínku a hlavně malovaný obrázek chalupy, která bývala vyhlášenou hospůdkou v kraji. Žil tam jistý Bureš se svou ženou a měl devět dětí. Krčma shořela po úderu blesku v 18. století. Dostali jsme se snad ten večer nějakým zázrakem do jiné doby?

Zdena (74), Praha