Domů     Vrátil se k nám dědeček jako králíček?
Vrátil se k nám dědeček jako králíček?
3 minuty čtení

Toho roztomilého ušáka dostala vnučka pod stromeček. Pojmenovala ho sama o po milovaném dědečkovi, který zemřel. Byla to jen náhoda?

Nikdy jsem nepovyšovala zvířata na úroveň lidí. Takovou životní filozofii jsme na vsi, odkud pocházím, nezastávali.

Zvláštní dar

Moje děti už byly ale městské, měly jiné názory a s nimi vychovávaly své potomstvo. Vnučka Maruška byla od narození andílek. Vnímala jsem její sympatii ke každému živému tvorovi s určitou obavou, že to není normální. Můj muž, který byl výtvarník, se v Marušce viděl.

Říkal, že vnučka je křehká duše jako on. Bohužel měl křehké i srdíčko, dlouho si Marušky neužil, zemřel krátce poté, co nastoupila do školy. Když jsem se dozvěděla, že dostala vnučka k Vánocům králíčka, obrátila jsem oči v sloup.

Králíci u nás byli zásadně v kotci na dvoře. Přes práh do domu nesměli.

Získal si všechny

Maruška ho pojmenovala Pepíček – po dědečkovi. Nikdy jsem tak chytrého, až mazaného králíka neviděla. Producíroval se sebevědomě po bytě a uměl si postupně získat všechny.

Občas mu dala Maruška na dlouhé uši sluchátka a pouštěla hudbu. Králík ochotně držel. Nasadil meditační výraz a nosem pohyboval do rytmu. Nemohla jsem se na to dívat. Jenže Pepíček si mě zjevně oblíbil.

Kreslil

Došlo to tak daleko, že si vybojoval výsadní poležení na mém klíně ve chvílích, kdy jsem seděla. Chtěl, abych ho hladila a díval se mi upřeně do očí. Až mě z jeho pohledu mrazilo. Když jsem se chystala k odchodu, zmizel – a vždycky jsem ho objevila v mé tašce. Jako by chtěl se mnou domů.

Vnučka se ho snažila vycvičit. Rozmístila po podlaze bílé čtvrtky a cvičila ho tak dlouho, až si běžel sám pro pastelku, chopil ji do zubů a jezdil po papíře. Preferoval zelenou, žlutou a hnědou, fialovou nikdy. Poskakoval po svém díle a vytvářel tak pozoruhodné obrazce.

Synovi to nedalo, nechal ty nejpovedenější výtvory zarámovat a rozvěsili jsme je u známé v kavárně. Jaký umělec je tvořil, jsme nikomu neříkali. Byli jsme zvědaví na odezvu. A ta byla pozitivní. Náš Pepíček dva své výtvory dokonce prodal. Bylo to k nevíře.

Je to skutečně neobyčejný králík. Vskutku celý dědeček…

Marie (71), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let