Když je člověk s někým půl života, a on chytne druhý dech, není třeba se hned rozvádět. Někdy je lepší si počkat, až osud dotyčného vytrestá.
Už ani nevím, koho to napadlo jít na ty silvestrovské oslavy do hospody. Nemohla jsem uvěřit, že se můj muž odlepil od televize. Pořád jsem měla kolem sebe dost obdivovatelů, tak jsem si ani nevšimla, že se muž dal na baru do řeči s neznámou ženou.
Po půlnoci jsme se všichni vzájemně zulíbali. A rozešli se do svých domovů.
Chytrá a mazaná
Myslela jsem, že to tím skončilo, ale můj muž se změnil. Stal se protivným, začal chodit domů pozdě a já ucítila na jeho svetru ženský parfém. To není možné! Kde by na nějakou narazil?
Po dvou týdnech mi volala sestřenice, že viděla mého muže v restauraci v nedalekém městě s vyhlášenou zlatokopkou.
Vyluxovala peněženky prý už mnoha mužům. Lekla jsem se a běžela se podívat na náš společný účet. Chybělo tam dvacet tisíc, které odletěly kamsi do nákupního centra. Ještě ten večer jsem udeřila na manžela.
Skvělá dovolená
Pohádali jsme se. Manžel si sbalil kufr a stěhoval se k mamince. „Neblázni!“ varovala jsem ho. „Ta ženská každého chlapa oškube jako slepici!“ Bylo to marné. Druhý den mi volala tchyně. Vylíčila jsem jí rodinné drama a běžela si založit vlastní účet.
Za dva dny se manžel pohádal i s matkou a nastěhoval se ke kamarádovi, protože ho jeho vyvolená doma nechtěla. Trvalo ještě dva měsíce, než našel můj muž odvahu a přišel domů s kytkou a prosíkem.
Vzala jsem ho na milost a on se mi odvděčil. Pracoval přesčas, vzal si brigády, aby dohnal tu finanční ztrátu, o kterou ho ta ženská připravila, a pak jsme spolu vyjeli na Kanárské ostrovy smazat ten šrám na našem jinak šťastném manželství.
Alena (54), Zlínsko
