Domů     Pro milované blízké dokáže člověk překonat i nemožné
Pro milované blízké dokáže člověk překonat i nemožné
3 minuty čtení

Nikdy bych nevěřila, že se dokážu zbavit toho zlozvyku. Všechny domluvy byly marné – až najednou šlo o život milovaného manžela.

Patřila jsem k nenapravitelným kuřákům. Kouřit jsem začala hodně brzy, ve čtrnácti letech, tajně, za zády rodičů. Marně jsem se pokoušela několikrát v životě s tímto zlozvykem přestat.

Vydržela jsem maximálně dva měsíce, během nich přibrala deset kilo, protože jsem se ládovala čokoládou, abych zahnala chuť na cigaretu.

Manžel v ohrožení

Zkrátka marnost nad marnost! Ani když jsem dostala astma, nenašla jsem v sobě sílu přestat. Kašlala jsem na celé kolo, ale bylo to ale silnější, než já, nepřestala jsem. Před čtyřmi lety našli manželovi nádor a vypadalo to s ním špatně.

Pokud by nepřestal s kouřením, neexistovala podle lékařů šance, jak paní s kosou uniknout. A tohle mě zvedlo ze židle.

Našla jsem sílu

Představa, že bych zůstala sama, byla pro mě strašná. Děti byly daleko. Dcera se provdala až za moře, syn žil v Německu. S mužem jsme si toho v důchodu naplánovali mnoho. Bylo nám oběma jasné, že to nezvládne. Rozhodně ne sám! Tehdy jsem v sobě sebrala sílu a velkou vůli, že to dáme spolu.

Jako jsme prošli životem v dobrém i ve zlém. „Já do toho půjdu s tebou,“ řekla jsem mu. „My dva to spolu dokážeme!“ První dny byly strašné, abstinence byla tak hrozná, že jsme nemohli normálně fungovat. Podporovala nás známá, které se podařilo kouření překonat.

Za mými zády

„Nemůžete přestat úplně naráz, musíte postupně,“ radila nám. Když jsme si po třech pekelných dnech zapálili, byl to ráj na zemi. Pak jsme si stanovili pět cigaret za den, pak čtyři, kouřili jsme jen tři šluky a típli to. Hlídali jsme jeden druhého.

Nejhorší bylo ráno u kávy, proto jsme začali pít čaj. A pak večery u televize. Nikdy by mě nenapadlo, že to dokážu, láska je mocná. Manžel to ale bohužel nedokázal, kouřil tajně za mými zády.

Já však tomu našemu společnému boji tak věřila, že jsem se skutečně kouřit odnaučila.

Bez manžela bych to bývala nedala. Když za několik měsíců zemřel, byla jsem nešťastná z jeho odchodu, ale hrdá na sebe, že jsem pro nás udělala maximum. Už je tomu několik let a ani jednou jsem si nezakouřila.

Věra (65), Chomutov

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může