Domů     Rodina mi dala sílu žít a moře porazit smrt!
Rodina mi dala sílu žít a moře porazit smrt!
2 minuty čtení

Člověk neví dne ani hodiny. Žila jsem si spokojený život, než přišla ta hrozná zkouška. Ještě, že jsem měla své blízké, kteří mi dodávali odvahu.

Bylo mi čerstvě šedesát a měla jsem pocit, že jsem plná síly. Pak jsem šla na běžné vyšetření k lékaři.

Obrovský šok

Nějaké výsledky se mu nelíbily a poslal mě ještě na vyšetření do nemocnice. Tam mi zjistili nádor. Zhoubný! Neumím popsat, jaké pocity jsem tehdy zažívala. Ten obrovský šok! Po několika týdnech jsem se s těžkou diagnózou trochu srovnala.

Najednou jsem si uvědomila, kolik jsem toho ještě nestihla a co všechno chci ještě zažít. Nádor se operovat nedal a ozařování nemělo význam. Alespoň mi neslezou vlasy, budu bojovat se smrtí až do konce! A tak jsem hrála o každé nové ráno.

Nesmí nic tušit

Ve chvílích, kdy jsem osaměla, jsem nikdy neseděla doma. Vyrazila jsem do přírody a tam mě provázel náš pes. Ten jediný nejspíš tušil, jak na tom jsem… Rodině jsem o ničem neřekla, věděla jsem, jak moc bych jim tou zprávou ublížila.

Musela jsem být silná kvůli nim. V tu dobu se chystala oslava kulatého výročí mé svatby s manželem.

Dovolená

Naše děti nám koupily skvělý dárek. Dovolenou na Mauriciu. Manžel o tom místě dlouho snil. Tím nemocným a opečovávaným, o něhož měli všichni strach, byl v rodině on. Pořád si na něco stěžoval. Já jsem v očích všech byla zdravá jako řípa. Manžel se na dovolenou těšil jako malé dítě.

Nemohla jsem mu zkazit radost a zemřít. Když jsem se povalovala na pláži, říkala jsem si, že to jsou asi poslední paprsky slunce, poslední moře… Po návratu domů jsem se vypravila na kontrolu do nemocnice. Tam byli lékaři překvapeni.

Podle jejich prognóz jsem měla být už po smrti. A hned poté zjistili, že se můj nádor zmenšil tak, že se dal odstranit. Běžela jsem domů šťastná a hned to všem nadšeně vyprávěla – že jdu na operaci! Nechápali. Až posléze, když se dozvěděli pravdu, kolabovali.

Radka (64), Písek

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.