Není pochyb o tom, že když vám ujede vlak, je to velká nepříjemnost. Ale také platí, že něco zlého je pro něco dobrého. A to je nakonec skvělé.

Stojím na nástupišti a sledují ujíždějící vlak. Ten můj vlak. Mít k dispozici dvě tři minuty navíc a už bych pěkně v teple seděla v kupé a ujížděla směr domov. Teď tu bezradně stojím, zpocená, uhnaná, unavená, s těžkým batohem na zádech.

Kdyby se nestala ta bouračka, tramvaj jela podle jízdního řádu, byla bych na nádraží včas. Jenže na kdyby se v životě nehraje.

Sledoval mě

Teprve, když jsem se trochu uklidnila, jsem se rozhlédla kolem sebe po nástupišti. Na lavičce tam seděl nějaký chlapík a očividně mě pozoroval. No, to mi tak ještě scházelo! Nějaký otrava se bude snažit o konverzaci. Pokud možno jsem rychle seběhla schody a zamířila k pokladnám.

Vyprodáno! V žádném dalším spoji mířícím do Česka nebylo jediné volné místo. První jel až v devět ráno. Rychle jsem koupila pěkně drahou jízdenku. No a co teď? Byl už večer, neměla jsem ubytování a přepadl mě obrovský hlad a únava.

Přijmout, či nepřijmout

Najednou vedle mě stál ten chlapík z nástupiště. Docela jsem se lekla, ale když jsem si ho teď prohlédla zblízka, zdál se být slušný. Představil se mi jako Andřej a zeptal se, zda nepotřebuju pomoc. Nevím proč, ale ihned jsem ze sebe vysypala všechno, co se mi stalo.

Usmál se a nabídl, že zavolá své sestře, zda bych u ní mohla přespat. Byla jsem asi už tak unavená, že mi bylo vše jedno, a rozhodla se zariskovat. Andřej se sestrou všechno vyřídil a poté si hodil na záda můj batoh a pozval mě na večeři.

Sympaťák

Dojeli jsme metrem k jedné velmi příjemné a útulné restauraci. Teprve, když jsme se usadili u stolu, jsem si mohla Andřeje trochu lépe prohlédnout. Byl to celkem pohledný, štíhlý chlapík, rozhodně mladší než já.

Jeho úsměv byl odzbrojující a očima mě neustále hypnotizoval. Letmý pohled do zrcadla mě ubezpečil, že chlapík na večeři pozval čarodějnici. Byla jsem rozcuchaná, bledá, s kruhy pod očima, s velmi unaveným, smutným výrazem.

Příjemný večer

Přes všechny trable ale večer probíhal velmi příjemně. Skvělá polévka, výborné hlavní jídlo a sklenka vína na závěr mi udělaly moc dobře. Příjemně ukolébaná jsem poslouchala Andřeje. Byl velmi zábavný společník. A také pozorný.

Sezení zbytečně neprotahoval a zavedl mě k sestře. Příjemná paní mého věku mě srdečně uvítala a pak uložila do postele. Usnula jsem téměř okamžitě s myšlenkami na mého milého společníka.

Neuvěřitelná pohostinnost

Ráno mě paní Beata probudila a pozvala na snídani. Neměla jsem odvahu se jí zeptat na Andřeje, přestože jsem se přistihla, že bych ho ještě ráda viděla a že na něj stále myslím. Jako kdyby četla mé myšlenky, Beata se rozpovídala o svém bratrovi.

Dozvěděla jsem se, že je rozvedený a dělá průvodčího na dráze. Mezitím přijel Andřej osobně a odvezl mě na nádraží. Tentokrát jsem tam byla včas.

Nevidíme se naposledy

Vůbec jsem nechápala, co se se mnou děje. Snad jsem se opravdu nezamilovala. Já, stará bába. Ale domů se mi najednou vůbec nechtělo. Andřej mi ale slíbil, že hned o víkendu za mnou přijede, bude mít směnu ve vlaku do Čech.

Pevně mě objal a stiskl. Nebylo třeba slov. Jeho oči řekly vše. Devítihodinová cesta z Varšavy do Prahy mi utekla jako nic. Celou dobu jsem se totiž snažila vyznat ve svých pocitech.

Na lásku má každý nárok

Od té doby jsme s Andřejem spolu. Koleje se staly naším osudem. Neustále pendlujeme tam a sem. Ale až Andřej půjde do důchodu, chceme žít spolu. Moje rodina i přátelé si zřejmě myslí, že jsem se pomátla.

Podle nich mám na to, že jsem poblázněná, svůj věk. Já si ale především myslím, že mám právo na lásku. Ta vás totiž může zasáhnout v každém věku. Já jsem za to vděčná, stejně jako za to, že mi tenkrát ujel ten vlak.

Milena P. (71), Kladno