Domů     Můj syn si přál pod stromeček tatínka
Můj syn si přál pod stromeček tatínka
3 minuty čtení

Mireček napsal dopis Ježíškovi. Položili jsme ho za okno a vítr ho záhy odnesl do pohádkové vesnice, kde listonoši v nažehlených uniformách shromažďují listy od dětí.

Bylo mu šest a půl a pořád věřil na Ježíška. Asi proto, že ještě nechodil do školy a světaznalejší a cyničtější chlapečkové mu nestihli prozradit, že je Ježíšek lež jako věž. Netušila jsem, co Mireček odpoví, položím-li mu obligátní otázku: „Copak bys chtěl, miláčku, od Ježíška?“

Čekala jsem, že řekne autíčko nebo tank nebo třeba pejska, který sám štěká a udělá i pár kroků, toho ale měli jenom v Tuzexu. Byla jsem připravena na všechny možnosti, jen ne na slova: „Chtěl bych, aby se vrátil tatínek.“

Takže i kdybych sehnala tuzexové bony a koupila štěkajícího pejska nebo bůhvíco, auto na dálkový ovladač třeba, bude jako nic oproti tatínkovi. Tátové se nedají koupit ani za tuzexové bony.

Do dopisu Ježíškovi napsal Mireček kostrbatými písmeny, s nimiž jsem mu pomáhala: Tatínka!

Dopis za oknem

Položili jsme list za okno a vítr ho záhy odnesl do pohádkové vesnice, kde usměvaví listonoši v nažehlených uniformách se zlatými knoflíky shromažďují poštu pro Ježíška, který si ji včas vyzvedne, pečlivě přečte, hluboce se zamyslí a koná.

Čas práskl do kočáru, nastalo štědrovečerní ráno.

Mireček se probudil, vletěl do obýváku a vytřeštil oči. Vánoční stromeček se blýskal novými ozdobami, koupila jsem i svícen, v němž hořely svíčky, napekla cukroví, dosud schované, a naaranžovala ho na tác z broušeného skla.

Udělám všechno, předsevzala jsem si, aby na své pošetilé vánoční přání zapomněl.

Krájeli jsme jablíčka, zpívali koledy, pouštěli po vodě ořechové skořápky se svíčkami a obědvali jen skromně a bez masa, abychom večer spatřili zlatá prasátka. Jak říkám, zoufale jsem se snažila, aby na otce alespoň protentokrát pozapomněl.

Už nikdy

To se ale nestalo. K večeru přišli babička a děda, sněhové vločky jim tály na kabátech. Když jsme se všichni posadili ke stolu, Mireček se obrátil na prarodiče: „Přijde taky táta?“ Děda sklopil oči a babička povídá: „Nepřijde, Mirečku, ale poslal pohled.“

Vytáhla z kabelky pohlednici odněkud z Afriky, přečetla přání k Vánocům, jehož poslední věta zněla: Prosím, pozdravujte Mirečka. Dítěti se rozzářily oči. Babička mu pohled věnovala. Strčil si ho za tričko a vypadal šťastně.

To se tehdy Ježíškovi povedlo. Když jsem šla večer zkontrolovat, zda Mireček usnul, všimla jsem si, že ve spánku objímá pomuchlanou pohlednici. Jeho otec zmizel kdesi ve světě, syn ho už nikdy neviděl. Ale ten pohled z daleké ciziny byl pro něj nejhezčím vánočním dárkem.

Miluše (59), Domažlice

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud