Domů     Můj syn si přál pod stromeček tatínka
Můj syn si přál pod stromeček tatínka
3 minuty čtení

Mireček napsal dopis Ježíškovi. Položili jsme ho za okno a vítr ho záhy odnesl do pohádkové vesnice, kde listonoši v nažehlených uniformách shromažďují listy od dětí.

Bylo mu šest a půl a pořád věřil na Ježíška. Asi proto, že ještě nechodil do školy a světaznalejší a cyničtější chlapečkové mu nestihli prozradit, že je Ježíšek lež jako věž. Netušila jsem, co Mireček odpoví, položím-li mu obligátní otázku: „Copak bys chtěl, miláčku, od Ježíška?“

Čekala jsem, že řekne autíčko nebo tank nebo třeba pejska, který sám štěká a udělá i pár kroků, toho ale měli jenom v Tuzexu. Byla jsem připravena na všechny možnosti, jen ne na slova: „Chtěl bych, aby se vrátil tatínek.“

Takže i kdybych sehnala tuzexové bony a koupila štěkajícího pejska nebo bůhvíco, auto na dálkový ovladač třeba, bude jako nic oproti tatínkovi. Tátové se nedají koupit ani za tuzexové bony.

Do dopisu Ježíškovi napsal Mireček kostrbatými písmeny, s nimiž jsem mu pomáhala: Tatínka!

Dopis za oknem

Položili jsme list za okno a vítr ho záhy odnesl do pohádkové vesnice, kde usměvaví listonoši v nažehlených uniformách se zlatými knoflíky shromažďují poštu pro Ježíška, který si ji včas vyzvedne, pečlivě přečte, hluboce se zamyslí a koná.

Čas práskl do kočáru, nastalo štědrovečerní ráno.

Mireček se probudil, vletěl do obýváku a vytřeštil oči. Vánoční stromeček se blýskal novými ozdobami, koupila jsem i svícen, v němž hořely svíčky, napekla cukroví, dosud schované, a naaranžovala ho na tác z broušeného skla.

Udělám všechno, předsevzala jsem si, aby na své pošetilé vánoční přání zapomněl.

Krájeli jsme jablíčka, zpívali koledy, pouštěli po vodě ořechové skořápky se svíčkami a obědvali jen skromně a bez masa, abychom večer spatřili zlatá prasátka. Jak říkám, zoufale jsem se snažila, aby na otce alespoň protentokrát pozapomněl.

Už nikdy

To se ale nestalo. K večeru přišli babička a děda, sněhové vločky jim tály na kabátech. Když jsme se všichni posadili ke stolu, Mireček se obrátil na prarodiče: „Přijde taky táta?“ Děda sklopil oči a babička povídá: „Nepřijde, Mirečku, ale poslal pohled.“

Vytáhla z kabelky pohlednici odněkud z Afriky, přečetla přání k Vánocům, jehož poslední věta zněla: Prosím, pozdravujte Mirečka. Dítěti se rozzářily oči. Babička mu pohled věnovala. Strčil si ho za tričko a vypadal šťastně.

To se tehdy Ježíškovi povedlo. Když jsem šla večer zkontrolovat, zda Mireček usnul, všimla jsem si, že ve spánku objímá pomuchlanou pohlednici. Jeho otec zmizel kdesi ve světě, syn ho už nikdy neviděl. Ale ten pohled z daleké ciziny byl pro něj nejhezčím vánočním dárkem.

Miluše (59), Domažlice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.