Člověk nemá nic přehánět, ani svou lásku k jediné barvě. Tak jsem si vypěstovala zbytečně problémy s ledvinami, revma a bronchitidu.

Od dětství jsem byla bláznivě zamilovaná do zelené barvy, nosila jsem oblečení všech jejích odstínů, doplňky také v té barvě a obklopovala se zelení. Myslela jsem si, že je to barva léčivá, plná života. Jak jsem se ale posléze dozvěděla, bylo tomu naopak. Známí a příbuzní mi občas říkali žabka carevna.

Málo sluníčka?

Žádné vážné zdravotní problémy jsem v mládí neměla, jen mi byla pořád zima a lékaři se shodli na tom, že mám chladovou alergii. Později se dostavily horší potíže, kašel, nemocné průdušky a nakonec ledviny.

Nikdy mě nenapadlo hledat pomoc u léčitelů. Ale kolegyně z práce obíhala všechny možné besedy a absolvovala různé ezoterické kurzy. Tu napadlo, že by v mé nemoci mohla hrát roli má chorobná závislost na zelené barvě.

Nejprve jsem se jí smála, ale ona nedala jinak, než že mě odvede ke své šamance. „Z vás jde ale zima,“ vydechla ta žena, jen jsem jí podala ruku.

„Máte málo sluníčka, jako byste vylezla z mokřin.“ vytáhla ze skříně docela tenký župánek s jásavě žlutooranžové barvě.

Přinutila mě, abych si sundala tlustý zelený svetr a navlékla ten pavučinkový oděv na mé promrzlé tělo. To mě nemůže přece zahřát, říkala jsem si.

Negativní energie

Ta žena zapálila svíce, pak kolem mě kroužila dlaněmi a tvrdila, že odebírá negativní energii. Chtělo se mi smát, ale ovládla jsem se. Jenže jak jsme tam tak seděly, najednou jsem zapomněla na zimu, a dokonce se mi zdálo, že se mi rozproudila krev.

Jsem jiný člověk!

Bylo mi líp. Kolegyně mě od své šamanky odvedla rovnou do obchodu, kde jsme vybraly oranžový svetr a zářivě žluté pyžamo. „O víkendu ti přijdeme s Jardou vymalovat,“ řekla na rozloučenou.

Zelenou na zdi jsem vyměnila za jantarovou žlutou a doplňky za hnědooranžové. Musím říct, od té doby zimomřivostí netrpím a záchvaty kašle se zmírnily. Není to sice ideální a úplně zdravá už asi nikdy nebudu, přesto je mi mnohem líp.

Hana (57), Břeclav