Vánoční svátky jsem odjakživa nesnášela. Bláznivý shon, úklid, vaření a nakonec nucené dojímání u stromku nad často zbytečnými dárky. Ten rok se ale všechno změnilo…

U nás doma byly svátky vždy ve znamení hádek. Rodičům to neklapalo, ale alespoň na Vánoce máma chtěla vytvořit iluzi dokonalé rodinky. Měsíc dopředu uklízela, pekla patnáct druhů cukroví, chystala výzdobu.

A otec se pak mnohdy ani nedostavil ke sváteční tabuli. Většinou to dopadlo tak, že se u stromku zhádali a tím pro nás Vánoce skončily.

Dvakrát rozvedená

Není divu, že jsem si nedělala žádné romantické představy ani o svátcích, ani o manželství. Rozváděla jsem se dvakrát. Zůstala jsem sama s dvouletou dcerou a rozhodla se, že k další svatbě už mě nikdo nedonutí.

Kdyby bylo po mém, neslavila bych ani ty Vánoce, kvůli Anežce jsem ale musela. Zvlášť poté, co se začala kamarádit s chlapcem od sousedů, který jí o „Ježíškovi“ vykládal už od podzimu. Vyrůstal jen s otcem, ten byl ale zřejmě ještě větší hospodyňka než má matka.

Vzpomínám si, jak se snažil se mnou zavést řeč na téma pečení cukroví a jak zaraženě koukal, když jsem mu oznámila, že cukroví kupuji a místo kapra smažím rybí prsty.

Nechala jsem ho stát v šoku na chodbě a utíkala domů, abych přichystala k rybím prstům bramborovou kaši.

Byl totiž Štědrý den. Dceři tehdy bylo pět, a tak jsme chvátaly na náměstí, kde její školka pořádala vystoupení. Děti odzpívaly koledy a po pár hodinách jsme vymrzlé dorazily domů. Tam nás ale čekala spoušť. Pro samý shon jsem před odchodem zapomněla dotáhnout vodovodní kohoutek.

Dřez byl plný nádobí a voda byla rázem všude. Sahala až k dárkům, které jsem před Anežkou schovala pod gauč. V tom se rozcinkal zvonek. „Ježíšek“ radovala se Anežka a hnala se ke dveřím, za kterými stál náš soused.

Přinesl nám ochutnat své cukroví, ale když viděl, v jakém stavu je náš byt, začal bez řečí pomáhat s úklidem.

Sváteční spoušť

„Zvu vás k nám na večeři, kapra se synem sami nesníme,“ navrhl poté. V sousedově bytě byla sváteční atmosféra jako z katalogu, nechtělo se mi věřit, že vážně žije se synem sám. Když jsme se navečeřeli, nalil mi víno a s dětmi jsme sledovali pohádku.

Tělem se mi rozlila pohoda. A právě v tu chvíli jsem si Vánoce konečně zamilovala. A nejen je. Za rok už jsme je ve stejné sestavě slavili jako jedna rodina. Za toho aktivního souseda jsem už pětatřicet let šťastně vdaná.

Zdeňka (65), Kutnohorsko