Domů     Cesta vlakem se mi stala osudnou
Cesta vlakem se mi stala osudnou
3 minuty čtení

Po mnoha letech jsem znovu jela vlakem a hned při mé první jízdě jsem přejela stanici, ve které jsem měla vystupovat. Mou smůlu ale záhy následovalo veliké štěstí.

Když jsme se s Vladimírem rozvedli, prosadil si, že si auto ponechá. Naštěstí jsem to měla do práce i do obchodu jen kousek, takže jsem se všude dostala pěšky a auto jsem nepotřebovala.

Jednoho dne jsem potkala svoji spolužačku a zároveň nejlepší kamarádku z dětství, Blanku. Mezi řečí prohlásila, že mají s mužem chatu u jezera, dvacet kilometrů odtud. Pozvala mě tam, spolu s dalšími kamarádkami, že si uděláme v sobotu dámskou jízdu.

Na místo jsem se ale musela dopravit vlakem. Třicet let jsem vlakem nejela, tak jsem z toho měla respekt. „Přijdu ti naproti,“ uklidnila mě a já se nemohla dočkat víkendu.

Vlak ale uháněl dál

Nakoupila jsem nějaké dobroty a už po poledni seděla ve vlaku. Četla jsem si časopis, když jsem zaslechla název stanice, ve které jsem měla vystupovat. Uklidila jsem si ho do tašky a čekala, až vlak zastaví, seděla jsem hned u dveří.

Vlak ale uháněl dál. Zoufale jsem se rozhlížela, zrovna šel kolem průvodčí, a tak jsem mu řekla, že jsem chtěla vystoupit. „To jste ale měla včas stisknout tlačítko u dveří, tahle zastávka byla na znamení,“ oznámil mi.

„Pokaždé to tu hlásí, že tahle zastávka je na znamení, asi jste tomu hlášení nevěnovala pozornost,“ dodal dosti odměřeně. „Tak to jsem opravdu přeslechla,“ pronesla jsem nešťastně. Naproti dveřím se ozval nějaký mužský hlas:

„Máte, mladá paní, dvě možnosti, buďto vystoupit na další zastávce a vrátit se pěšky šest kilometrů. Nebo jet až na konečnou, počkat tam v příjemné kavárně, která je kousek od nádraží, a za hodinku a půl chytit vlak zpátky. Jen si pak nezapomeňte zmáčknout knoflík na dveřích,“ dodal.

Ať už si tenhle cizí muž ze mě dělal blázny, nebo ne, uznala jsem, že mi asi opravdu nic jiného nezbývá. Jela jsem až na konečnou.

Přisedl si

Našla jsem kavárnu, o níž ten cestující mluvil, dala si kávu s dortíkem a napsala zprávu kamarádce, že se opozdím. Asi za půl hodinky se v kavárně objevil ten muž z vlaku.

„Tak jsem tu taky. Jel jsem za strýcem, ale sousedka mi řekla, že ho začal bolet zub, a tak se vydal na zubní pohotovost do sousedního města. Tak mi nezbývá, než na něj počkat. Mohu si přisednout?“ řekl a už seděl u mého stolu.

Vlastně mi to ale nevadilo, byl to zábavný společník. Čekání na vlak nám rychle uběhlo, celou dobu jsme si povídali, Ota, jak se mi neznámý představil, navrhl, že bychom za týden mohli vyrazit na výlet.

A tak jsem s ním o týden později navštívila nedalekou zříceninu hradu, potom přehradu, pak jsme vyráželi na společné víkendy a nyní jezdíme na výlety už pátým rokem jako manželé.

A já vím, že jsem měla velké štěstí, že jsem tehdy to tlačítko „zastávka na znamení“ nestiskla.

Ivana (60), západní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka