Domů     Konečně se na mě usmálo štěstí
Konečně se na mě usmálo štěstí
3 minuty čtení

Když jsem se potkala se zatajovaným synem svého muže, myslela jsem, že to je konec. Nakonec jsem se s překvapením vyrovnala.

Byla jsem roky rozvedená. Z manželství, které trvalo přes dvacet let, zůstaly jen trosky a šrámy na duši. Jedinou naší chloubou, na kterou mohu být jako matka skutečně pyšná, je naše skvělá dcera Magda. Jako jediné z naší rodiny se jí podařilo dokončit vysokou školu.

Při studiu se seznámila se svým současným přítelem a společně se nastěhovali do malého, ale příjemného a útulného bytu. Měla jsem radost, že je alespoň ona šťastná. Snad proto, že jsem jí její štěstí opravdu přála, usmálo se zanedlouho i na mě.

Náhodné seznámení

Jednou, při cestě do práce, jsem v zimě uklouzla na náledí a muž, který šel právě okolo, mi pomohl postavit se zase na nohy. Slovo dalo slovo, já ho jako poděkování pozvala na kávu a za týden už byl Zdeněk u mě doma.

Dokázali jsme si dlouhé hodiny povídat, snili jsme o cestách do dob minulých a doufali jsme, že se třeba někdy společně podíváme do Egypta, který nás oba fascinoval.

O své minulosti nemluvil

Povídali jsme si samozřejmě i o našich životech. Zdeněk byl stejně jako já rozvedený. O své ženě však nemluvil a já z něj nechtěla nic páčit. Zřejmě se nerozešli v dobrém, říkala jsem si.

Tak jsem mu raději vyprávěla o své šikovné dceři Magdě a on byl skvělým posluchačem.

Když se udělalo konečně hezky, naše výletové vize se mohly stát skutečností. Jednoho dne jsme se procházeli v Prokopském údolí a proti nám jel najednou klučina na kole. „Ahoj, tati!“ křičel už zdálky směrem k nám a já se otáčela, na koho to volá.

Za námi ale nikdo nestál. „Zdeněk má syna a neřekl mi o tom? Proč?“ projelo mi náhle hlavou. Zdeněk mladší sesedl z kola a Zdeněk starší nás představil. Nedokázala jsem skrýt překvapení.

Se vším se mi svěřil

„Víš, nechtěl jsem ti to říkat, dokud nebude nic jisté,“ vysvětloval mi pak doma. Jeho syn by prý hned vše vyžvanil bývalé ženě, která má vážné psychické problémy, a její stav by se tak mohl zhoršit.

Nejdříve jsem tomu nechtěla věřit a cítila jsem se jeho zamlčováním syna dotčená a podvedená.

Když jsem ale pak měla tu čest poznat jeho bývalou ženu, musela jsem mu dát za pravdu. Zdeněk si s ní asi prošel peklem, a proto byl v dalším vztahu tak opatrný. Nedělal to kvůli sobě ani kvůli mně, ale kvůli svému synovi a psychicky labilní bývalé ženě.

Báječný chlap

Uvědomila jsem si, že Zdeněk je opravdu skvělý chlap, a nakonec jsem mu odpustila. Jsme spolu už krásných patnáct let a dodnes jsem moc ráda, že jsem se nad tu jeho tehdejší nepravdu povznesla.

I z malého Zdeňka vyrostl báječný mladý muž, se kterým mám blízký a přátelský vztah.

Simona D. (65), Praha

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let