Když jsem potkala Františka, hned jsem věděla, že je to ten pravý. Jediný problém byl, že za sebou měl nevydařený vztah a zůstalo mu z něj dítě.

Nezdálo se mi to ale jako problém. Také jsem za sebou měla nevydařené manželství a rozvod po pětadvaceti letech. Moje děti navíc už vylétly z hnízda.

Obdivuhodný chlap

František byl mladší než já a sympaťák. Okouzlil mě hned a brzy jsme se sblížili. Přede mnou žil osm let se Simonou. Věřil, že je to napořád, dokud ona neotočila. Nakonec se na ničem neshodli. František pak přiznal, že mu ve vztahu asi vždy něco chybělo.

„Z její strany jsem postrádal úctu a pokoru. Dělala si ze mě kus hadru, o který se otírala pokaždé, když měla blbou náladu!“ svěřil se. A tak se rozhodl vztah ukončit. Rozchod byl ošklivý. Pekelné scény a drsné nadávky. Vlastně mu tím pomohla v ujištění, že dělá správně.

Vyměnila je za chlast

Netrvalo dlouho a Simona se Františkovi ozvala, že s ním musí nutně mluvit. Sdělila mu, že je těhotná. Dítě si vždy přál, ale teď už ne s ní. A tak se František, v dobré víře, že dítě vše změní, vrátil. Zdálo se, že i ona vzala rozum do hrsti, a začala se chovat lépe.

Vydrželo jí to do šestého měsíce. Pak začala blbnout. Během těhotenství začala pít a kouřit. Žádal ji na kolenou, aby žila zdravě, protože pod srdcem nosí jejich dítě. Čím víc to prý chtěl, tím víc pila a kouřila. Opět byla nenávistná a zlostná.

Těžký start do života

Honzíkovo narození provázely značné komplikace. Měl problémy s dýcháním. Několik týdnů po narození si pobyl v nemocnici. Tehdy Frantovi došlo, že vše způsobilo nezodpovědné chování jeho partnerky a že s ní nedokáže dál být, ale chtěl se o syna starat. Simona slibovala, že se srovná a bude sekat latinu.

Jenže dala slib, který nedokázala splnit. Postupně si vypěstovala závislost na alkoholu. Ta jí brala zdravý úsudek, a hlavně schopnost postarat se o cokoliv, včetně sebe.

Když malému byly tři roky a nastoupil do školky, dozvěděl se Franta od učitelky malého, že si pro něj matka přijela značně opilá.

Opět se odstěhoval, denně ale docházel za synem. A začal bojovat o syna, protože Simona se ho nechtěla najednou vzdát. A on jí nechtěl ublížit, vzít jí dítě a dorazit ji tím. „Chtěl jsem ho jen chránit,“ řekl nešťastně, proč vše nakonec dal k soudu. Pak mu byl Honzík svěřen do péče a jemu se ulevilo.

Ledy se hnuly

Simona nastoupila na léčení. Z léčení ale utekla a nedala o sobě pár let vědět. Frantovi hodně pomáhala jeho maminka, a babička tak musela zastat i roli maminky.

Když jsme se s Frantou poznali, žil už několik let sám, z Honzíka byl puberťák, který už měl svůj okruh přátel, a dokonce i holku.

Když jsme se seznámili, myslím, že jsme si hned padli do oka. Honzík i přes svoji pubertu byl rozumný. A když jsem se pak po nějaké době přistěhovala, stala se z nás spokojená rodina. Zdálo se, že to tak bude už napořád.

Snaží se nás rozeštvat

Bohužel pohoda netrvala dlouho. Jednoho dne se u našich dveří objevila Simona. Když mě viděla, zdálo se, že se na mě snad vrhne. Nejraději bych ji hnala od našich dveří. Pozvali jsme ji ale dál, což byla chyba. Simonana během půl hodiny vyvolala šílenou scénu a utekla z našeho bytu.

Byli jsme úplně vykolejení a byli jsme rádi, že Honza nebyl doma. Bohužel hned druhý den si na něj počkala před školou. Vůbec netušíme, kde zjistila, kam chodí do školy. Přece ho tolik let neviděla a nezajímala se o něj!

Kluka úplně rozhodila

Když přišel Honza domů, hned jsme si všimli, že se něco stalo. Skoro nemluvil a jídla se sotva dotkl. „Co se stalo?“ zeptal se Franta. Kluk sice chvíli mlčel, ale pak vyhrkl: „Proč jsi mámu bil, když mě čekala?

Prý jsi mě jí chtěl vykopat z břicha!“ vyhrkl a rozbrečel se. Franta takový lživý nesmysl evidentně nečekal, a tak napřed zbledl.

„To není žádná pravda!“ vysoukal ze sebe. Naštěstí byl Honza chytrý kluk, a tak se už o poznání klidněji zeptal, jestli mu tedy může říci, jak to vše bylo. Udělala jsem jim čaj a šla se projít. Některé věci by si měli vyříkat chlapi sami.

Nakonec to vzdala

Naštěstí Honzík, který si od jaktěživa pamatoval jen tátu a babičku, velmi rychle pochopil, že byť je Simona jeho matka, dobře to s ním rozhodně nemyslí. A tak, když na něj čekala opět u školy, jí řekl, že ji už nikdy nechce vidět.

Ztropila bohužel scénu i jemu, ale zase na druhou stranu, nemohla lépe potvrdit Frantova slova.

Nebylo to pro mé chlapy snadné, ale časem se vše vrátilo do starých kolejí. A to i přesto, že z počátku jsme měli občas ve schránce hnusný anonym, postříkané dveře sprejem, a jednou dokonce propíchnuté pneumatiky. Nakonec zase zmizela, jak se vynořila. Matka nemusí být vždy jen láskyplná a ochranitelská.

Zdena J. (68), Jablonec nad Nisou