Domů     Duše se vracely pod starý ořech
Duše se vracely pod starý ořech
3 minuty čtení

Koupili jsme chatku se zahrádkou, ale od první chvíle nám na ni lezli vetřelci. Nebyli to zloději ani lidé bez domova, byli to duchové.

Naši malou chatičku jsme si pořídili v západních Čechách. Byla naše vysněná, měli jsme dvě malé děti a trávit s nimi čas v přírodě by bylo skvělé. Tu dřevěnou boudičku se zahradou jsme koupili za rozumnou cenu od nějakých Pražáků, kteří ji nechtěli.

Strom jsme si zamilovali

Měli svou mnohem větší a modernější chatu na Sázavě a tuhle skromnou, kterou postavili jejich rodiče, nechtěli. Zahrada byla docela velká, v koutě kadibudka, ale to nám nevadilo. V rohu zahrady stál obrovský ořech, který jsme si hned zamilovali.

Dcera viděla muže se ženou

Na zarostlé zahradě bylo vidět, že se o ni dlouho nikdo nestaral. Pustili jsme se s manželem do práce, ale bylo to nadlouho. Hned první víkend, co jsme tam přespávali, se stalo něco divného.

K večeru, když se začalo stmívat, přiběhla do kuchyně dcera Markétka se slovy: „Maminko, na zahradě je nějaký pán s paní a mají pejska!“ Říkala jsem si, že to budou nejspíš sousedi a jdou se seznámit. Když jsem ale vyšla ven, na zahradě nikdo nebyl.

Tři nehybné stíny

Ještě ten večer, když jsme seděli na terase s manželem u vína a děti spaly, najednou muž vyskočil a křikl: „Co tam děláte?“ Nikdo se neozýval. Mžourala jsem do tmy a Tonda povídá: „Stojí tam pod ořechem, jsou dva a mají psa!“

Chopil se vidlí, co byly opřené o dům, a oba dva jsme vyrazili k místu, kde stály nehybně tři stíny. Jak jsme se ale přiblížili, najednou jsme neviděli nic.

Postavy se stále vracely

Manžel svítil baterkou do různých zákoutí zahrady, ale nenašli jsme nikoho. Jenže po chvíli, když jsme už zase seděli na zahradě, tam byly zase! Situace se opakovala. Svítili jsme po celé zahradě, ale nenašli nikoho.

Ty postavy se zjevovaly dál, vždy při stmívání, v noci i brzy ráno jsem je viděla, když začalo svítat. Stály vždy na stejném místě.

Malý rodinný hrob

Jednou o tom manžel vyprávěl v hospodě a starousedlíci se rozpovídali. Manžel se tak dozvěděl, že na zahradě pod ořechem jsou zahrabané urny manželů, kteří chatku postavili – a taky tam pohřbili svého věrného psa.

„Třeba to jsou jejich duše a chtějí, abyste ty hroby obnovili a zapálili na nich svíčku!“ napadlo jednoho.

Jejich duše konečně nalezly klid

S Tondou jsme to zkusili. Pod ořechem jsem nasázela růže a další kvítí a postavili jsme lampičku, kterou každý večer, když jsme na chatě, zapalujeme. Od té doby se stíny už nikdy pod ořechem neobjevily.

Kateřina M. (58), Karlovy Vary

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.