Některé skutky mají svůj odraz ještě dlouho poté, co se stanou. Manžel věděl celou dobu, co je v sázce, ale já bych mu bývala stejně nevěřila.

Hodně mužů si určitě přeje mít jako první dítě syna. Možná že je to tak trochu znak ješitnosti, trochu sklon k tradicím, možná i z minulosti, kdy takhle na svět vlastně přišel dědic. Mirek, můj manžel, nebyl kdysi výjimkou. Zdálo se mi, že si syna přeje skoro až fanaticky.

Trochu mi to i vadilo, hlavní přece je, když se miminko narodí zdravé. Jeho skutečnou motivaci jsem pochopila až o mnoho let později. Kdyby mi ale řekl pravý důvod tenkrát, nejspíš bych mu stejně nevěřila a vysmála se mu.

Doufal, že se narodí chlapec

Na Mirka jsem se po narození dcery Veroniky trochu zlobila. Schválně jsme si tehdy nenechali z ultrazvuku prozradit pohlaví dítěte a manžel do poslední chvíle doufal, že to bude kluk. Jeho rozčarování bylo pak až příliš znát.

Měli jsme ještě další dvě děti, vždy po třech letech a tentokrát se v obou případech jednalo o chlapce. Mirkovo nadšení, že má konečně syny, které si tak moc přál, bylo znatelné na první pohled.

Vytoužení synové

Manžel se snažil, aby se ke svým synům choval stejně jako k Veronice. Nedával najevo, že má Tomáše s Radkem raději než Veroniku, a dcera vlastně nikdy nepocítila, že by byla ze strany svého otce „nechtěná“.

Já jsem to tak ale celou dobu vnímala. Avšak nikdy jsem to nevytahovala a nevracela jsem se k tomu ani ve chvílích takových těch běžných manželských hádek, kdy si lidé vyčítají první poslední. Bylo mi to líto, ale brala jsem to prostě jako fakt.

Veronika za nic nemohla, a jestli se s jejím narozením Mirek nevyrovnal, byl to jeho problém. Pravda byla, že všem třem dětem jsme vždy měřili rovnocenně a připravili jsme jim krásné a klidné dětství i dospívání.

Jenom otcovská žárlivost?

Čas běžel. Z Veroniky, naší malé holčičky s copánky, se stala dospívají dívka. A jako každá jiná mladá dívka i Veronika měla několik známostí. S prvním klukem chodila už na gymnáziu. Vztah trval jen několik měsíců. S dalším přítelem pak vydržela celé tři roky.

Mirek se na její vztahy díval trochu zneklidněně, ale brala jsem to jako běžnou otcovskou žárlivost. Až když si Veronika našla partnera, se kterým začala mluvit o svatbě, řekl mi manžel jednoho dne, že si se mnou musí vážně promluvit. A tomu, co mi sdělil, jsem nejdřív odmítala věřit.

Proklel jeho předka

Mirek mi začal líčit historii svého rodu. Nikdy jsme se o jeho rodokmenu nebavili, ale manžel ho měl dokonale nastudovaný. Někdy v 17. století došlo k tomu, že jeden z jeho předků zabil jistého kněze, který se dal na špatnou cestu.

Než ten kněz zemřel, vyřkl nad svým vrahem krutou kletbu, podle níž má každá prvorozená dcera brzy ovdovět. A když manžel zkoumal celou rodovou historii, zjistil, že ta kletba se bohužel plní na sto procent.

Nebezpečí stále existovalo

Nejprve jsem si myslela, že mě tím chce manžel postrašit, ale při pohledu do jeho vážné tváře a starostlivých očích mi došlo, že mluví zcela vážně. Najednou už jsem rozuměla jeho pocitům při narození Veroniky i jeho obavám z plánované svatby.

Mohla jsem ho odbýt tím, že jde o pověru a že ta kletba musí být jednou zlomena, ale cítila jsem, že to nebezpečí tu opravdu existuje!

Nevěděla jsem si rady

Bylo těžké se k tomu nějak postavit. Co jsem měla dělat? Rozmlouvat Veronice svatbu? To nepřicházelo v úvahu.

I kdyby na nás dala, což bych stejně těžce nesla, protože její snoubenec Viktor byl moc milý, čestný a pracovitý muž, našla by si po čase jiného přítele, kterého by si chtěla vzít. V tomhle byla stejná jako já. Přála si mít manžela a založit rodinu.

Měli jsme ho varovat

Když jsem nad tím nějakou dobu přemýšlela, uvědomila jsem si, že se hrozba vlastně nevznáší přímo nad naší dcerou, ale nad jejím přítelem Viktorem. Měli jsme ho varovat? V tu dobu mi to přišlo hloupé, zbytečné, stejně by nám nespíš nevěřil.

Ovšem dnes, po tom, co se stalo, si myslím, že ano. Už je ale bohužel pozdě. S manželem jsme po rozmluvě nakonec zvolili taktiku, že se nám Viktor nezamlouvá. Nebylo to ovšem nic platné. Veronika si ho stejně vzala. Tajně, bez nás.

Zklolaboval

O tom, že už je vdaná, nás informovala až měsíc po svatbě. Pak už jsme jen s obavami čekali, co se stane. Přišlo to v době, kdy Veronika čekala dítě. Jednoho dne Viktor v práci zkolaboval. Okamžitě mu zavolali sanitku, která ho odvezla do nemocnice. Ležel tam dva dny v bezvědomí a pak zemřel.

Osudu neunikne

Ukázalo se, že měl skrytou vážnou srdeční vadu. Dcera se z toho zhroutila a o miminko přišla. Nikdy jsme jí o té kletbě neřekli, dnes ale vím, že bohužel stále platí. Od té doby uplynuly tři roky.

Dcera už je z nejhoršího venku a jistě jednou přijde den, kdy se opět zamiluje a bude pomýšlet na svatbu. A nás s Mirkem pak čeká velice těžké rozhodování…

Zdena V. (56), severní Čechy