Láska mívá spoustu podob a jednou z nich je i tolerance. O mém dlouholetém milenci celou dobu manžel věděl!

S Adamem, mým mužem, jsme si ve většině věcí bezvadně rozuměli. Dokázali jsme se také pořádně pohádat, a jak se říká, vjet si do vlasů, ale naše horké hlavy zase hned vychladly a jeden druhého jsme vždy ujišťovali o své náklonnosti.

Vášeň vyprchala

V praktických záležitostech i v názorech, třeba na výchovu dětí a podobně, jsme měli podobný pohled na svět. Krize ale přišla někde úplně jinde. Postupně mi docházelo, že Adama přestává zajímat náš intimní život, a byla jsem z toho smutná.

Vzájemná vášeň přitom bývala jednou z věcí, které nás ještě hodně dlouho po svatbě velmi sbližovaly.

Situace dospěla až do kritického bodu, kdy nedocházelo ani k „plnění manželských povinností“. Ve dvaačtyřiceti letech jsem se rozhodně necítila jako nějaká žena na odpis. Chtěla jsem to řešit, ale nevěděla jsem jak.

S Adamem jsem si o tom přímo netroufala promluvit. Zbývalo jediné, poradit se s kamarádkami.

Najdi si milence

Postupně jsem se svěřila třem a každá z nich mi řekla to samé: abych si našla milence. Prý nemám mít výčitky, budu to vlastně dělat pro udržení svého manželství. Nejprve se mi takové řešení příčilo.

Ani jsem netušila, jak bych vlastně měla nějakého milence hledat. Přes seznamku? Jenže pak jsem jednoho dne potkala Vojtu.

Málokdy v životě se mi stalo, že bych při prvním pohledu z očí do očí před nějakým mužem skoro padla do kolen. Vojta byl po dlouhé době přesně ten případ. Samozřejmě v tom hrály roli i další okolnosti:

byl to obecně pěkný chlap, viděla jsem na něm, že i já se mu líbím – a tělesná láska mi opravdu hodně dlouho chyběla.

Možná mě moralistky odsoudíte, ale já jsem prostě ve Vojtovi viděla přesně tu příležitost, jakou mi doporučovaly kamarádky. A to byl jen první dojem. Čím víc jsem ho poznávala, tím víc se mi líbil a zamlouval.

Byla jsem s ním nevěrná poprvé v životě a provinile jsem se cítila jen trochu. Nějaké ty výčitky vůči Adamovi tam samozřejmě byly. Po dalších schůzkách jich ale ubývalo.

Měla jsem podmínku

Z Vojty se stal pevný bod v mém životě. Scházeli jsme se tajně a snažili jsme se to nepřehánět. Hned na začátku jsem mu řekla, že jsem vdaná a nemíním na tom nic měnit.

Pokud by se do mě zamiloval tak, že by naléhal, abych se rozvedla, hned náš milenecký vztah ukončím. S touto podmínkou souhlasil.

Dva roky tajemství

Naše setkání se odehrávala v jeho bytě, který byl na jiném konci Prahy. Po celou dobu jsem si myslela, že jsem dost opatrná a že Adam nemá o ničem tušení. Choval se dál normálně, bohužel včetně nezájmu o fyzické sblížení.

Všechno se prozradilo až po dvou letech tajného vztahu. Jak se říká, svět je malý, a tak jsme se jednoho dne potkali. Zatrnulo ve mně.

Manžel udělal něco nepochopitelného. Dělal, že si nás nevšiml, a přešel na druhý chodník. Doma jsme se ale pak stejně setkali, a nešlo o tom mlčet. A Adam mě překvapil. Řekl mi, že o mém milenci ví už skoro od začátku.

Už nás kdysi náhodně viděl a pak mu to potvrdila jedna z těch kamarádek, se kterými jsem se radila.

Rozhodla jsem se

Skoro se mi omlouval, že nehájil svoji „čest“. Prozradil mi, že už delší dobu má zdravotní problémy, a když se k tomu připočetl stres z práce, věděl, že už mi nebude stačit jako muž. Věděl, jak to vnímám, a přijal řešení, které jsem zvolila.

Po tomto rozhovoru jsem se s Vojtou rozešla, už bych se s ním scházet nemohla. Toho, co se mezi ním a mnou odehrálo, ale nelituji.

Lenka K. (46), Ústí nad Labem