Domů     Dnes lituji, že nemám děti
Dnes lituji, že nemám děti
2 minuty čtení

Někdy uděláte špatné rozhodnutí, a pak s tím už nehnete. A váš život nabere směr, který jste ani nechtěli.

Na pískovišti je dnes nějak plno, ale my s Eliškou máme svou oblíbenou lavičku. Já si sednu a vyndám křížovky. Eliška s kyblíčkem poslušně jde „péct“ bábovičky do pískoviště. Krásná vnučka, říkají ostatní babičky a maminky na hřišti. A jak je poslušná.

Eliška je opravdu krásné dítě, ale není moje. Jsem jen paní na hlídání.

Osudové rozhodnutí

Když jsem po škole nastoupila do zaměstnání, byly tam všechny mé kolegyně už zasloužilé matky. Celý den jsem proto poslouchala, co všechno už ty dětičky dovedou, věděla jsem přesně, co rády jedí, kdy měly prdíky a kdy průjem.

Dramaticky se řešily jejich nemoci, konflikty ve školce a první školy v přírodě. Hrozně mi to tehdy lezlo na nervy. Tak tohle ne, říkala jsem si. Takhle nesmím dopadnout.

Trvala jsem si na svém

Zvykla jsem si na tu myšlenku, že nebudu přebalovat pokakané děti. A tak jsem všem kolem sebe i později jasně odpovídala na jejich zvídavé dotazy, že děti mít opravdu nechci. Měla jsem svou práci, kamarádky, které už měly dospělé děti a přede mnou je neřešily.

Přesto jsem cítila, jak kolem mě začínají chodit po špičkách. Postupnem času jsem se pro ně stala podivná, bezdětná ženská. Kolem padesátky mě už vážně litovaly a byla jsem za chudáka.

Teď už to nevyřeším

Moje kamarádky už zase mluvily o prdíkách a dětských nemocech. Staraly se totiž o vnoučata. Tehdy mi konečně došlo, že jsem promarnila život. Nemám žádnou rodinu ani žádný partner se mnou dlouho nevydržel.

Najednou jsem byla strašně opuštěná a nešťastná. Konečně jsem se svěřila své kamarádce a řekla jí o své nesmyslné celoživotní póze. Kupodivu mě pochopila a dobře mi poradila.

Mám několik vnoučat

Stala se ze mě „hlídací babička“. Každý den mám na starosti dvě až tři děti. Hlídám je doma, vyzvedávám ze školky, dělám s nimi úkoly, hrajeme si. Užívám si to. Mám velkou rodinu a necítím se vůbec sama. Ale litovat, že nemám vlastní děti, už nikdy nepřestanu.

Iva (66), Třebíč

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.