Domů     První letní láska a první velké zklamání
První letní láska a první velké zklamání
3 minuty čtení

Také jste rádi jezdili na pionýrské tábory? To už je dávno. Vzpomínám, jak se ve stanu s podsadou krásně usínalo.

Stalo se to na pionýrském táboře. Bylo mi osmnáct let a jela jsem tam jako oddílová vedoucí. Léto zrovna vrcholilo, tábor byl na kraji lesa, spalo se ve stanech s podsadami, ráno nás budila jásavá trubka a běželo se na rozcvičku.

Dostala jsem na starosti oddíl nejmenších holčiček a hned první den jsem si všimla, že nejstarší hochy vede jakýsi Pavel. Byl to voják a po skončení tábora se musel vrátil až na Slovensko, kde zrovna plnil vlasteneckou povinnost.

Shodou okolností se oba naše oddíly vypravily do lesa, kde jsme svorně zabloudili. Dvě holčičky nám spadly do louže, která tu zbyla po deštích, a brečely. Bylo mi to jedno, měla jsem oči jen pro toho hezkého vojáka.

Zuzanka

Nevím, jak mě napadlo si myslet, že je to oboustranné. Jen jsem si to namlouvala. Byl upovídaný a v jednom kuse mi vyprávěl všelijaké historky a příhody, tak asi proto. Záhy jsem si ale všimla, že je vypráví kdekomu. To by ani tak nevadilo.

Horší bylo, když se s dvoudenním zpožděním dostavila táborová kuchařka Zuzanka. Ano, to byla ženská, jak má být – bujné tvary, plavé vlasy, vyzývavý smích, halenka s výstřihem bůhvíkam. Ne jako já, hubená myš v otřesných teplákách.

Voják Pavel rázem zpozorněl. Od té chvíle jeho příběhy slýchala už jen Zuzanka, bohužel jí je šeptal do ouška i večer ve stanu. Ach jo, tak to byl konec lásky, která ani nikdy nezačala.

A kdyby jen to. Asi jsem po Pavlovi i nadále smutně pokukovala a i nadále jsme si spolu občas povídali. Zuzanka to zaznamenala a těžce nesla. Rozhodla se, že se mi pomstí.

Buchtičky se šodó

V táborové kuchyni bylo třeba pomáhat. Když přišla řada na mě, Zuzanka správně odhadla, že jsem levá. Chystala zrovna buchtičky se šodó, nejoblíbenější jídlo všech táborníků. Podala mi vařečku se slovy: „Musím si něco zařídit. Míchej.“

Neobratně jsem míchala šodó v ohromném černém hrnci. Připálilo se téměř okamžitě. Zuzanka to nezachránila, ani nechtěla. Zařvala na celý tábor: „K večeři dělám chleby s máslem a pažitkou! Šodó nebude, Jiřina ho připálila.“

Potupně jsem táhla nešťastný hrnec k potoku a vzteklé děti na mě pokřikovaly nadávky. Snažila jsem se drhnout připálené dno, ale divoká voda mi nádobu vzala a kamsi odnášela. Utíkala jsem za hrncem a hlavou mi běželo: Takhle mi uplavou všechny lásky! A byla to vlastně pravda.

Jiřina (58), Sokolovsko

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud