Znaly jsme se od dětství. Bára byla fajn holka, najednou se změnila k nepoznání. Před smrtí mi svěřila své tajemství, kterému jsem nemohla uvěřit.

S Bárou jsme jezdily na dětské tábory, později obrážely diskotéky a kina. Až do sedmnácti let jsme si byly blízké. Když jsem se dostala na vysokou školu v Brně, přestaly jsme se stýkat. Čas plynul.

S Bárou jsme se vídaly jen občas a ačkoli se ke mně chovala přátelsky, byla divná.

Často mi opakovala, že brzy zbohatne a bude mít spoustu peněz. Pak jsem se dozvěděla, že opravdu přišla k velké finanční částce. Nikdo přesně nevěděl jak, mělo se za to, že vyhrála ve Sportce.

Také se rozešla s přítelem, přestala chodit do práce, hodně cestovala, ale pokud někdo chtěl půjčit peníze, nebyla k tomu ochotná. Jednoho dne mi ale zavolala a chtěla, abych ji navštívila.

Prý se mnou potřebuje o něčem mluvit a já jsem jediná, komu může věřit. Její hlas zněl dost vystrašeně a já slíbila, že přijedu.

Byla snad blázen?

Jen jsme se potkaly, začala mi líčit, že už brzy ji čeká smrt. Pověděla mi, že si přála zbohatnout, a proto se upsala ďáblu. Ten se jí zjevil a ona podepsala dohodu, že si může přijít za nějaký čas pro její duši. Do té doby si bude moci užívat bohatství, které jí spadne do klína.

Nakonec Bára vytáhla smlouvu, kterou s ďáblem podepsala, a položila ji na stůl. Stálo v ní opravdu to, co říkala. Dole byl její podpis. Vypadal, že je krví. Podle toho, co ve smlouvě stálo, si pro ni měl přijít ďábel už za dva měsíce. Bára mě ujišťovala, že není blázen.

Až teď prý pochopila, že udělala chybu a dala by přednost tomu, aby byla chudá, ale mohla žít. Jenže už je asi pozdě. Byla vystrašená a bezradná. Nevěděla jsem, jak se mám k tomu, co mi vylíčila, postavit. Po této návštěvě mi Bára stále volala.

Trpělivě jsem ji vždy vyslechla, brala jsem to ovšem jen jako vstřícnost ke kamarádce. Když přišlo období, kdy si pro ni měl přijít ďábel, byly její telefonáty ještě častější a zoufalejší.

Smlouva zmizela

Pokaždé jsem se svou kamarádku snažila povzbudit a dodat jí optimismus. Pak se jednoho dne Bára odmlčela. Zakrátko jsem se dozvěděla, že je po smrti. Zemřela na zástavu srdce.

Byla jsem u toho, když se vyklízel její byt. Snažila jsem se najít tu smlouvu s ďáblem, ale nikde nebyla. Dodnes nevím, co si o tom mám myslet.

Jitka (62), Vyškov