Domů     Už vím, jak zákeřná je silnice po dešti
Už vím, jak zákeřná je silnice po dešti
3 minuty čtení

Strhla jsem volant, abych to toho psa nepřejela, jen zázrakem jsem pak vzápětí unikla blízké smrti.

Jako holčička jsem moc ráda jezdila na kole. Milovala jsem rychlou jízdu, a proto jsem si pořídila auto a řidičský průkaz hned, jak to bylo možné. Řídila jsem ráda a často. Až před několika lety se mi stala ošklivá věc.

Jela jsem z Prahy na Moravu navštívit rodiče, vezla jsem ještě neteř Janu s jejím přítelem. Ve Vyškově jsem je vysadila, natankovala a pokračovala ještě třicet kilometrů k rodičům.

Bylo už skoro deset hodin večer, v dobré náladě jsem si pobrukovala písničku, kterou zrovna hráli v rádiu, a už se viděla u našich v posteli. Asi dva kilometry od domu mi v lese v zatáčce vběhl přímo pod kola pes.

Udělala jsem kličku, abych jej nesrazila, ale bylo namoklo a já dostala smyk. Během těch několika málo sekund, kdy se auto nekontrolovaně řítilo, jsem stačila jen nahlas říct několik velmi sprostých slov.

Jen o vlásek jsem unikla

Hlavou mi projelo, že možná už neuvidím své nejbližší, svou dceru, vnučku, které mám tak ráda…To místo jsem dobře znala, a proto jsem věděla, že za patníky je les a několikametrová strž.

Najednou mi hlavou blesklo několik okamžiků z mého života a taky jsem si vybavila kartářku, která mi předpověděla autonehodu. Pak už následoval boční náraz a moje auto se převrátilo na bok.

Protějšími dveřmi pro spolujezdce, tedy střechou, jsem se snažila rychle vylézt z auta jako z tanku.

Netušila jsem, jak rychle dokáže člověk vyskočit z převráceného vozu, když se bojí o život.

Jako o závod jsem utíkala od auta dál a tam volala ze svého mobilu policii, pak bratrance, aby pro mě přijel, pak mámu, aby na mě nečekala, že jsem bourala, ale jsem v pořádku.

Pak teprve jsem se celá rozklepala a svalila na zadek do trávníku. Až v tu chvíli jsem si totiž uvědomila, že kdyby se auto nabodlo na patník předními dveřmi, a ne zadními, tak jsem tu už nebyla.

A kdyby neteř nevystoupila ve Vyškově, ale jela se mnou dál, tak by to schytala na zadním sedadle ona.

A jak jsem tam tak seděla a v šoku zírala před sebe, najednou mě něco olízlo obličej. Probrala jsem se. Vedle mě seděl ten pes, kterého jsem málem přejela, upíral na mě vděčné psí oči a s kňučením se ke mně tulil.

Škoda na autě byla přes sto tisíc, ale nejdůležitější bylo, že se mně ani tomu zatoulanému psisku nic nestalo.

Hana (59), Praha-východ

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud