Dlouho nemohl manžel pochopit, že to byl přízrak, kdo ho na trati přinutil nečekaně zastavit. Udělal ale dobře. Na vlak by se sesypaly obří kameny ze skály.

Léta jezdil můj manžel Ivan jako strojvůdce motorového vlaku a všechno bylo podřízeno jeho směnám. I přesto, že mě uklidňoval, že je jeho práce bezpečná, občas jsem se o něj bála. Většinou to byla reakce na nějakou nehodu, o které jsem se dočetla v novinách.

A pak přišel ten podivný den. Byla neděle, manžel byl v práci. Já jsem s dětmi byla na návštěvě k sestry, dala jsem si kávu a k večeru šla ještě na hřbitov, kde jsem zapálila svíčku na hrobě rodičů. Poté jsem u sestry vyzvedladěti.

Když jsem s nimi dorazila domů, našla jsem manžela v kuchyni. Seděl mlčky s panákem rumu v ruce. Poznala jsem, že se něco stalo. Manžel o tom však nechtěl mluvit. Jen řekl, že je unavený a jde si lehnout.

Zastavil v pravou chvíli

Ráno vypadal ještě hůř. „Co je s tebou?“ ptala jsem se neustále a on nakonec povolil. Začal mi vyprávět, co se stalo předchozí den při jeho směně v práci. Na trati, po které už roky pravidelně jezdil byl tunel. Jeden jediný ve skále nad strží.

Když se ale ten den vlak k tunelu blížil, náhle se objevila na kolejích postava. Byl to muž v pracovní uniformě, který zuřivě mával, aby Ivan vlak zastavil. Manžel tak udělal a otevřel okno, aby se zeptal, co se děje. Jenže po muži v uniformě nebylo ani památky.

Manžel tedy chtěl jet dál, když v tom se ozvala rána. Na koleje se zřítilo několik obrovských kamenů. Okamžitě si uvědomil, že kdyby býval nezastavil, dopadly by přímo na jeho vlak. Vůz mohl vykolejit a spadnout ze srázu dolů.

Muž na fotce

Trať byla okamžitě uzavřena. Když manžel u výpravčího hlásil, co se stalo, všiml si, že v kanceláři visí několik starých fotografií lidí pracujících u dráhy. Na jedné z nich spatřil onoho člověka, díky němuž zastavil vlak.

Podle uvedeného data fotka pocházela z období krátce po válce. Manžel se dozvěděl, že to byl místní průvodčí. Žil v drážním domku s rodinou, a když mu tragicky zemřela žena a dítě, skočil pod rozjetý vlak. Ze skály u tunelu.

Vždycky mu poděkuje

Uběhlo několik měsíců od manželovy události. Jeden z manželových kolegů slavil narozeniny a pozval kamarády na pivo. Povídalo se o všem možném a došla řeč i na některé bývalé zaměstnance, včetně onoho výpravčího.

„Byl to dobrej chlap, ale osud se s ním nemazlil,“ řekl jeden ze starousedlíků. „Skončil špatně. Podle povídaček tu prý jeho duch stále bloudí.“ Od té chvíle je manžel přesvědčen, že vlakovému neštěstí zabránilo zjevení nešťastného výpravčího.

Dnes už jsme oba v důchodu, ale kdykoli tou tratí jedeme na výlet, tak manžel před oním tunelem vykoukne z okénka a záhadnému duchovi poděkuje za svůj život.

Jana (67), Vysočina