Když děti vylétly z hnízda, rozhodla jsem se, že tři plus jedna je pro jednu osobu moc a mně by bohatě stačil menší byt. Jenže kam s věcmi? Aspoň provizorně, než je prodám.

Když jsem se kdysi rozvedla, koupila jsem si třípokojový byt na konci města, kousek od přehrady. I když to byl panelák, moc se nám tu s dětmi líbilo. Škola byla padesát metrů od domu a děti nemusely ani přes silnici.

Hned vedle byl lesopark a dolů k vodě to bylo také jen kousek. Pro mě, která miluje přírodu, to byla oáza klidu. Jenže děti hrozně rychle rostou.

Děti opustily hnízdo

Napřed se odstěhoval syn. Pronajal si s kamarády domeček na vesnici. Zůstaly jsme s dcerou samy a docela si užívaly holčičí domácnost. Pak se ale Barunka zamilovala do kluka z hor. Všechny víkendy a prázdniny tak trávila na Benecku.

Když odmaturovala, rozhodl se její Jiřík přistěhovat za ní do města a pronajali si byt spolu. „Mami, my si chceme zkusit žít jen sami dva,“ řekla Baru a asi byla připravená, že začnu brečet. Já ale chápala, že nechtějí bydlet s maminkou.

Akce kulový blesk

Zůstala jsem tedy sama jen s briardem Bastíkem a kočkou Niky ve velkém bytě. Protože jsem vždy své děti živila sama, neměla jsem peněz nazbyt, a tak jsem si vždy veškeré úpravy v bytě dělala sama. Pochopitelně nedokonale. Zatoužila jsem po menším zrekonstruovaném bytečku.

Okamžitě jsem rozhodila sítě po domě a celkem brzy jsem se domluvila se sousedem, který zrovna prodával 2+kk o patro výš. Na můj byt jsem sehnala kupce prakticky ihned.

Dokonce mě v mém bývalém bytě nechal bydlet ještě měsíc, než jsem si zrekonstruovala nový byt.

Kumbál byl řešením

Také nebylo snadné zlikvidovat vše, co jsme za dvanáct let nashromáždili. Do nového jsem si chtěla vzít jen pár věcí.

Hodně věcí jsem rozdala, ale ty, na kterých jsem lpěla nebo měly vyšší cenu, jsem naštěstí mohla uskladnit v kumbálu, který k menšímu bytu patřil. Bohužel byl na druhé straně patra, ale byla jsem jediná, kdo jej využíval.

Byl docela prostorný. A tak se mi tam v klidu vešly drahé matrace, které jsem v novém bytě nepotřebovala a chystala jsem je co nejdříve prodat, stejně jako dvoje drahé lyže, různá svítidla, s nimiž jsem se jen tak nechtěla rozloučit, i obrazy po babičce.

Podivní nájemníci

Jednou jdu do kumbálu vyměnit si květník. Můj klíč ke dveřím ale nepasoval. Nechápala jsem, co se děje. Šla jsem to řešit se správcem, který ale jako vždy nic nevěděl. Nakonec mi kamarád pomohl odvrtat zámek a já s hrůzou zjistila, že celý kumbál je vykradený.

A to, co tam zbylo, bylo v hrozném bordelu! Když jsem přestala brečet a uklidnila jsem se, došlo mi, kdo za tím stojí. Naproti kumbálu je totiž byt, který jeho majitelka pronajímá. V poslední době jsem tu potkávala podivný pár. Byla jsem si jistá, že to jsou feťáci.

Nejednou jsem je slyšela dělat na chodbě bordel a řvát na celý barák. Jednou jsem byla dokonce svědky jejich rvačky. Měli vyrážku po celém obličeji a já se jich docela bála. Sousedi to měli podobné, ale nikdo nezasáhl, nikdo nic neudělal.

Vyčíhali si příležitost

Oni jistě přes kukátko viděli, co vše kumbál ukrývá, a jednoduše mi jej vykradli. Bohužel se v našem domě podnájemníci často střídají, tak nikomu nebylo divné, že někdo vynáší z domu v létě lyže a běžky.

Matrace už vůbec nebyly podezřelé. Sice škoda dosahovala minimálně padesáti tisíc, ale správce mi řekl, že nemá smysl podávat trestní oznámení: „Pojišťovna ti zaplatí maximálně pět tisíc, pokud je chytnou!“ sdělil mi.

Při představě několika hodin na policii a dalších měsíců různého papírování, jsem nic nenahlásila ani na policii, ani na pojišťovnu, i když toho doteď lituji. Už jen z principu jsem to mohla zkusit a třeba by výjimečně spravedlnost zvítězila.

Majitelce je všechno jedno

Když jsem se dovolala majitelce bytu, abych jí sdělila, jaké povedené nájemníky do domu nasadila, ta mi jen suše sdělila, že jí se už z bytu vystěhovali, aniž by ji informovali, a prý jí navíc dlužili nájem.

Byt našla ve zdevastovaném stavu a také si prý na nikom nic nevezme, a třískla mi telefonem. Protože holt bydlím v paneláku, nemám šanci to změnit, a tak si musím zvykat…

Zdena H. (57), Brno