Ocitla jsem se v nepříjemné situaci a nevěděla, jak z ní ven. Najednou jsem zoufale potřebovala změnu a nějaké zásadní dobrodružství.

Padesátku jsem oslavila bujaře, ale hned po ní na mě padl splín. Manželství mám hezké, muž je dobrák každým coulem, nikdy mi nic nechybělo. Možná mi chybělo nějaké vzrůšo, a ta domácí pohoda mi začínala vadit.

Nevím, co to do mě vjelo, před rokem jsem si prostě našla milence. O dvacet let mladšího.

Zase žiju

Scházeli jsme se u něj doma, manželovi nevadilo, že chodím večer pryč, spokojil se s tím, co jsem mu řekla – že jdu s kamarádkou na skleničku, na koncert. Vůči mužovi jsem cítila výčitky, ale konejšila jsem se tím, že co oči nevidí, srdce nebolí.

Jenže, jak praví moudré přísloví o stromě, co neroste do nebe, i já jsem narazila. Můj zajíček mě začal bombardovat esemeskami i v době, kdy věděl, že jsem s manželem. Říkal, že zjistil, jak moc mě miluje a představa, že jsem se svým mužem ho neskutečně drásá.

Domlouvala jsem mu, aby si našel přítelkyni svobodnou, se kterou bude moct založit rodinu. A bylo ještě hůř! Ztropil mi hysterickou scénu a prohlásil, že jestli se s ním rozejdu, oznámí mému manželovi, kam jsem po večerech chodila. Důkazy na to měl.

Zločin a trest

Nechtěla jsem svému hodnému manželovi ublížit. A tak jsem náš vztah udržovala, ale hrozně mě to vyčerpávalo. Snažila jsem se milenci zprotivit, ale nic nepomáhalo.

Rafinovaně jsem se mu zkoušela podstrčit své známé, které mi milence záviděly, ale ani to nezabralo. Pak mi svitla naděje. Ve firmě se rozhodovalo, kdo pojede na půlroční stáž do zahraničí. Nakráčela jsem k šéfovi, a tam mu s pláčem všechno vylíčila.

Nadřízený se mi smál, ale nakonec mého zajdu vyslal do ciziny. Už mi nepíše každý den maily a na Facebooku se začal objevovat s nějakou Angličankou. Ať tam, proboha, u ní navždycky zůstane!

Alena (52), Plzeň