Rozhodli jsme se, že ten starý obraz někomu dáme. Byl to kýč, se kterým jsme se nechtěli chlubit. Rychle jsme ho ale vraceli na jeho místo.

S manželem jsme si pořídili domek na severu Čech, kde jsme plánovali pobývat v důchodu. To léto před pěti lety jsme se pustili do malování. Domek stojí na pozemku, kde se nachází i velká stodola. Říkali jsme si, že i tu jednou využijeme a zvelebíme.

Ten půjde z domu!

Když jsme se chystali malovat, sundali jsme všechno ze stěn, včetně starého obrazu s andělem. První noc, kdy byl obraz dole, se stalo něco divného. Zničehonic se otevřela okna a do domu vrazil vítr.

V jednu v noci jsme běhali po chalupě a zavírali okna. „Co to bylo? Vždyť venku nefouká,“ dumal nad tím manžel. Druhý den jsme malovali. Na místě, kde visel obraz, vůbec nedržela barva. Zkoušeli jsme to natřít snad stokrát.

„To je tedy záhada,“ rozčiloval se manžel. „Tak to nech být, stejně tam dáme ten obraz zpátky,“ řekla jsem. „Já jsem si myslel, že na té stěně pověsíme něco jiného, vždyť ten obraz s andělem je hrozný kýč,“ kroutil se manžel.

Zase hlídá

Obraz jsem potom postavila za dveře do chodby, že ho odneseme do bazaru. Večer jsme ulehli brzy. V noci nás vzbudilo dupání po zahradě, slyšeli jsme dokonce ržání koně. A pak nám někdo zabouchal na okno.

To vylétlo z pantů. Vyskočili jsme z postele a snažili se okno nasadit zpět. Po zahradě se ve světle měsíce honily temné stíny. Dostala jsem strach. „Myslíš, že to má nějakou spojitost s tím obrazem?“ zeptala jsem se manžela.

Místo odpovědi se vyplížil s pohrabáčem na chodbu a přinesl obraz do ložnice. Další den už byly stěny suché a my vrátili obraz na své místo. Od toho dne je kolem domu zase klid.

Marcela (61), Bílina