Nikdy jsem nechápala ženy, co se nechají od chlapa mlátit. Říkala jsem si, že kdyby na mě nějaký muž vztáhl ruku, jdu od něj hned. Přesto jsem se dostala do pasti.

Dnes chápu, jak je to snadné. Chlap vás totiž nezačne mlátit ze dne na den, ale nejdříve vás zbaví přátel, pak podlomí sebedůvěru, postará se o to, aby byla žena na něm závislá, a pak udeří. Navíc dokáže ženskou přesvědčit, že si tu facku zasloužila…

Vždycky špatně

Když se nám narodila dcerka, jeho moc nade mnou začala sílit. Prala jsem, vařila, uklízela a pořád to bylo málo. Vždy se našlo něco, co bylo špatně. Měla jsem pocit, že si zasloužím jeho výtky.

Vždyť měl pravdu, zapomněla jsem koupit chleba, na skleničce byly opravdu šmouhy.

Takže když přišla první facka, uvěřila jsem, že to byla moje chyba. Když mi skončila rodičovská a já se chtěla vrátit do práce, klepal si na čelo, že jsem se zbláznila, kdo by o mě stál. Tak jsem zůstala doma.

Bil mě každou chvíli. Řekl mi, že jestli mě někdy napadne odejít, postará se o to, aby dostal naše dítě on. Jeho kamarádi potvrdí, že jsem špatná matka. Byla jsem v koncích.

Konečně volná!

A tak jsem se nechala mlátit, až přišel útok, po kterém jsem skončila v nemocnici. Ze strachu jsem řekla, že jsem spadla. Asi mi moc nevěřili, ale nechali to být. A já bych se vrátila ke svému tyranovi, kdybych na nemocniční chodbě nepotkala spolužačku.

Když mě uviděla, vše jí došlo. Sama si totiž prošla podobným peklem. Hned na místě zkontaktovala organizaci, která pomáhá obětem domácího násilí, a odvezla mě i s dcerou k mým rodičům. Ti se nenechali zastrašit manželovými výhrůžkami a poslali na něho policii.

Až při setkání s dalšími týranými ženami jsem pochopila, jak jsou všichni násilníci stejní a jak jim skáčeme na stejné finty. Došlo mi, že jsem se mu měla postavit už dávno. Ale nikdy není pozdě.

Jana (69), Ostrava