Manžel mé dcery často vyprávěl o černé ovci jejich rodiny – strýci Emilovi. Pak ale přišla chvíle, kdy ho k nám přivedl. Naše obavy se rozplynuly. Byl z něho úplně jiný člověk.

O Emilovi jsme slyšeli horory, co jsem svého zetě poznala. Celý život byl problémový. Kradl, opíjel se, seděl dokonce ve vězení.

Uplynulo sedm let, dcera se zetěm si pořídili domek na kraji našeho městečka, měli v tu dobu už dvě děti a v podkroví pokoj pro hosty.

A pak najednou přišel zeť s tím, že by tam ubytoval svého problematického strýce. Dcera nevěděla, co má dělat. Přesvědčovala jsem ji, že to musí manželovi rozmluvit. Už kvůli dětem…

Velká prověrka

Dcera si mě pozvala domů na nedělní oběd jako psychickou oporu. Zeť se o svém strýci rozpovídal. Podle jeho slov se Emil pral na potkání a mnohokrát ho přivedla domů policie.

Ve dvaceti utekl z domova a dlouho o něm nic nevěděli, jen se dozvěděli, že hodně pil, v opilosti srazil dokonce člověka a šel si sednout.

Když ho propustili, nastoupil na svou vlastní žádost do protialkoholní léčebny. Teď je prý z něho nový člověk a potřebuje pomoc. ,,Nemá kam jít. Moc vás prosím, nechte ho tady bydlet, aspoň chvíli, na zkoušku…“ Řekl zeťák.

Původně jsme chtěly s dcerou říct jasné ne, ale nakonec dcera kývla. Emil se nastěhoval hned další den. ,,Moc děkuji, nebudu vám dělat žádné potíže,“ řekl a podal mně i dceři květiny. Prvních několik nocí dcera hlídala, v jakém stavu chodí z práce domů. Kontrolovala si peněženku a věci v domě.

Zázraky se dějí

Po pár měsících už byla klidnější. Já u nich byla každý víkend a vedla jsem s ním dlouhé debaty a byla jsem překvapená, jak je sečtělý. V kriminále trávil zřejmě dny četbou.

A nakonec to dopadlo tak, že jsme se do sebe s Emilem zamilovali. Žijeme spolu už devátý rok. Nelituju toho. Věřím tomu, že se člověk dokáže změnit, když chce.

Hana (59), Plzeňsko