Tu noc jsem se nevyspala. Když jsem zavřela oči, vrhla se na mě zlá, rozcuchaná žena.

Ráda jezdím po hezkých místech, moje děti na to příliš nebyly. Musím říct, že jsem léta strádala, nakonec jsem se ale dočkala. Dceři se narodila vnučka, která byla do světa jako já. Toužila jezdit a poznávat.

Také jsem v ní našla spřízněnou duši na kulturu, najednou jsem zase chodila na koncerty, do divadla, na výstavy. Většinou to byly nádherné zážitky, hodně jsme fotily a já se pak doma kochala albem a vzpomínkami.

Cesta

s vnučkou Jednou, bylo to na jaře, se nám stala podivná věc. Zažila jsem ducha ve starém, zrestaurovaném hotelu. Moc jsme se na ten víkend s vnučkou Zuzanou těšily.

Hned v sobotu ráno jsme vyrazily na Karlštejn, v poledne si daly oběd v podhradí a pak pokračovaly vlakem dál za dobrodružstvím.

Těšila jsem se do peřin

Nocleh jsme měly zamluvený v malém městečku nedaleko Plzně. Vnučka usnula večer už v osm, já se ještě tři hodiny dívala na televizi a pak zalehla taky. Těšila jsem se na klidnou noc a odpočinek před dalším dnem.

Otevřela jsem okno, chvíli hleděla na hvězdy, užívala si čerstvý vzduch, a pak jsem zalehla. Usnula jsem okamžitě. Příjemné sny se ale nekonaly. Skočila po mně hnusná noční můra.

Nesnesitelná bolest

Ležela jsem v posteli vedle vnučky a z rohu místnosti se odlepil stín. Byla to žena, poměrně mladá, ale rozcuchaná, se šíleným výrazem v očích. Chvíli zírala, jak spíme, a pak se rozběhla a skočila mezi mě a vnučku.

Nemohla jsem se pohnout. Ta žena se přilepila k mým zádům a zaryla mi dlouhé nehty pod žebra a cosi mumlala. Hrozně mě to bolelo, pořád jsem se ale nedokázala pohnout. Hrozně jsem se bála o vnučku, která spala na druhé straně manželské postele.

Modlila jsem se

Ta šílená ženština se mnou cloumala na posteli a smála se jako blázen. Nakonec se mi přece jen povedlo se probrat. Posadila jsem se na posteli celá zpocená a rozsvítila jsem lampičku. Po ženě ze snu nebylo ani památky.

Úporně jsem přemýšlela, co si s dotěrnou noční můrou počnu. Jak jsem se nikdy nemodlila, vzpomněla jsem si alespoň na známou dětskou říkanku Andělíčku, můj strážníčku.

Zhasla jsem lampu a opakovala si tu modlitbičku stále dokola a v mezičase prosila všechny svaté o ochranu vnučky.

Děsivý zážitek

Až do rána jsem neusnula. Po pokoji stále někdo chodil, lezl i po zemi, slyšela jsem mlaskání. Jakmile jsem se začala propadat do snu, chytila mě ta mrcha za palec u nohy a kroutila jím. Když jsem sebou trhla, ozval se zlomyslný smích. Byla jsem šťastná, když se konečně začalo rozednívat.

Na chvíli jsem usnula. Byl klid. Vnučka mě ale vzbudila v sedm, abychom stihly snídani a vyrazily za dalším dobrodružstvím. O nočním děsu jsem jí raději nic neřekla, aby neměla strach. Sama jsem se ale z tohoto hrůzostrašného zážitku dlouho vzpamatovávala.

Marie H. (70), Praha