Svého muže jsem si brala těhotná. Byla jsem ale tak zamilovaná, že jsem ani nepostřehla, jak podivný má můj nastávající vztah se sestrou.
Můj vlastní životní osud nebyl úplně jednoduchý. Vyrostla jsem jen s maminkou a svého tátu jsem nikdy nepoznala. Bohužel dodnes nevím, kdo to je. „Petruško, to není vůbec důležité. I v mém životě se jen mihnul.
Ale zanechal v mém životě tebe a ty jsi mé velké štěstí,“ smetla vždy ze stolu mé otázky maminka, která se s otcem po měsíční známosti rozešla.
Přemýšlela, zda si mě nechá
Až po rozchodu zjistila, že je těhotná. Přiznala se mi, že chvíli dokonce uvažovala o potratu, ale naštěstí si to včas rozmyslela. Našla pochopení u svých rodičů, i když jí občas vyčetli, že je svobodná matka.
Nikdy se nevdala a až do mých patnácti let jsme byly samy dvě. Máma měla za tu dobu dvě známosti, oba muže mi i představila, ale nikdy s námi ani jeden nebydlel, vlastně jsem je nijak často nevídala.
Pak ale potkala svého současného přítele Petra. S ním je konečně šťastná a spokojená. Když jsem pak ve dvaceti odešla z domu, k mamce se nastěhoval a já ho beru jako svého nevlastního tátu, i k oltáři mě odvedl.
Celý život dřela
Než se mamka s Petrem seznámila a my dvě žily spolu samy, měla se co ohánět, byla typická matka samoživitelka. Ale ustály jsme to, já se hodně osamostatnila, vždy jsem musela pomáhat a o spoustu věcí se postarat. Ale máme se opravdu rády. Ona byla vždycky skvělá máma a je i skvělá babička.
Nejenže pro mě byla vždy tím nejlepším příkladem, jak se umět o sebe postarat, ale byla i mojí nejbližší osobou. Nikdy mi do ničeho nemluvila, poradila, když jsem potřebovala, ale zbytek nechala na mně.
„Víš, Petruško, když se rozhodneš nabít si hubu, uděláš to, i kdybych se tě snažila stokrát chránit… To je zkušenost!“ A měla pravdu.
Nebyla nadšená
V pětadvaceti jsem poznala stejně starého Tomáše. Já se hrozně zamilovala, ale maminka mé nadšení úplně nesdílela. „Co se ti na něm nelíbí?“ ptala jsem se jí pak o samotě. Přiznala, že jí přijde nevyzrálý.
A když jsem pak na ni hodně naléhala, řekla jen: „Je to takový nijaký ňouma!“ To mě ovšem naštvalo. Mně jako ňouma rozhodně nepřipadal. Jenže já byla zamilovaná jako nikdy. Nadšená jsem byla i z jeho maminky a jeho sestry Blanky. Jeho máma mi připomínala tu mou a po sestřičce jsem vždy toužila.
Obě Tomáše moc milovaly a ke mně se chovaly krásně. S Tomášem jsme spolu byli asi půl roku, když jsem přišla do jiného stavu. Tom mě okamžitě požádal o ruku. Byla jsem šťastná, chtěla jsem být šťastná!
Brzy jsem otěhotněla
Když jsem to řekla mámě, její odpověď mě překvapila. Celý život mi totiž kladla na srdce, ať nikdy nedopadnu jako ona, abych zůstala sama s děckem. A teď mi řekla, jestli si nechci svatbou rozmyslet…
„Rádi ti se vším pomůžeme, ale myslím, že svatba není dobrý nápad.“ Tomáš bydlel s mámou a sestrou ve dvougeneračním domě.
V prvním patře si ještě před naším seznámením zrekonstruoval pro sebe byt. Dřív tam bydleli všichni a v přízemí babička. Když ale zemřela, holky se přestěhovaly dolů a jemu přenechaly první patro.
Šla jsem za manželem
Já bydlela několik let s kamarádkou v pronájmu, takže bylo jasné, že s Tomem budeme bydlet u něj. A já se moc těšila, protože mě ani ve snu nenapadlo, že jeho, i život jejich matky, řídí sestra Blanka!
Je fakt, že mi bylo divné, že tak hezká a milá holka ještě ve třiceti nikoho nemá a bydlí s mámou, ale nijak jsem to nerozpitvávala. Tom mi jen řekl, že měla velkou lásku, ale ta skončila. Ani nevěděl přesně proč!
Je fakt, že mi bylo trochu divné, jak se k Tomášovi stále měla a říkala mu „ty můj Tomášínku“! Hrůza! Vždycky, když šla kolem něj, ho pohladila.
Ale mně se zpočátku ještě líbilo, jaký mají láskyplný vztah. Svatbu jsme měli malou, jen pár lidí, rodina a nejbližší kamarádi. K Tomášovi jsem se nastěhovala ještě před ní. A už tehdy mě mělo varovat, jak všechno se sestrou řešil.
Nebrali mě vážně!
Byt měl sice hezky zařízený, ale chtěla jsem si tam pořídit i něco vlastního, abych si připadala skutečně jako doma. Třeba závěsy, povlečení, nádobí, lustr do kuchyně a další věci, které se mi líbily.
On s tím souhlasil, ale obratem se šel zeptat sestry a ta se přihnala nahoru a začala do toho mluvit! Když jsem mu řekla, že to je naše domácnost, odpověděl, že tak to u nich chodí, že rozhodují společně o všem.
Na mé argumenty, že přece teď bude on mít svou vlastní rodinu, jen pokrčil rameny: „Nezlob se, my se máme rádi, no…“. Očividně se sestry ve svém životě nedokázal vzdát. Vydržela jsem to rok. Měli jsme dceru a já byla na pokraji zhroucení, když jsem od něj odešla.
Byl jen s ní
Už jsem to prostě nedávala. Tomáš totiž trávil skoro všechen svůj volný čas s Blankou. Z práce šel rovnou dolů, kde se najedl, kolikrát i podíval na televizi. Víkendy byl i se mnou a naší dcerou, ale to se zase k nám nakvartýrovala ona. Domů se šla jen vyspat! Když vzal malou na procházku, pochopitelně jej doprovázela sestra.
Mně jen řekl: „Jen si doma odpočiň, Petruško!“ Prostě mě s sebou nechtěl. Žil v podstatě se sestrou!
Když jsem se zeptala, co máma, jestli jí to nevadí, že se Blanka stará víc o něj než o ni a ona je tak v podstatě stále v podstatě sama, tak mi Tomáš řekl, že ona je takhle spokojená. Vlastně jsem nejvíc dělala společnost matce mého muže jen já a malá.
Možná i ona tušila
Je fakt, že jsme se měly rády a skvěle jsme spolu vycházely. Ona si nikdy na nic nestěžovala. Když se stočila řeč na Toma a Blanku, jen pokrčila rameny a bylo jasné, že se o tom nechce bavit.
Vlastně mi přišlo, že se své dcery i bojí… Manželovi jsem několikrát řekla, že se mi to takto nelíbí, že mám všeho dost, že chci žít s ním a chci, aby on žil se mnou a naší dcerou. Ale on to pořád nechápal.
Odchod byl řešením
Odešla jsem a dodnes bydlím u mámy, i když už je naše holčička velká a bydlí se svojí kamarádkou na koleji. Je mi takhle dobře a nikdy jsem si už jiného muže nenašla. Ale po Tomášovi se mi dodnes docela stýská.
Dlouho mě i přemlouval, abych se vrátila, ale kdykoliv jsem k nim přišla nebo si přišel on pro malou, nesměla u toho chybět Blanka.
Nechtěla jsem být zlá
Stačilo mi ji jenom spatřit a už se ve mně vařila krev. Držela jsem se, abych jí neřekla něco ošklivého, přemáhala jsem se. Jsem přesvědčená, že svého bratra miluje a je rozhodnutá, že ho žádné nedá. Byl by to obdivuhodný sourozenecký vztah, kdyby ale nekomlikoval můj život.
Navíc od té doby, co se jejímu bratrovi narodila naše malá, je v jejím životě dítě a víc už asi nikdy nechtěla. Tomáš samozřejmě zůstal už také sám… Tedy se sestrou… Třeba je to oboustranná láska, kdo ví? Je to normální? Ne!
Petra D. (61), Znojmo
