Nedali jsme si říct. Místní nás před tím lesíkem varovali. Naštěstí jsme si neustlali v něm, ale jen poblíž. Přesto jsme se dobře nevyspali.
V mládí dělá člověk hlouposti. Ani já nebyla výjimkou. V období prázdnin jsme se s partou kamarádů rozhodli, že zažijeme nějaké dobrodružství. Vzali jsme stany, spacáky a vyrazili. Vždy jsme si našli místo na přespání, stačila nám k tomu jen nějaká mýtina.
Jednoho dne jsme tak doputovali na místo nedaleko Šluknova. Poobědvali jsme v místní hospůdce a svěřili se štamgastům, že bychom chtěli složit hlavy v nedalekém lesíku.
„Zbláznili jste se?“ řekl nám jeden starší muž. „Je to životu nebezpečné. Vy nevíte, co se o tom lese povídá?“ zvedl varovně prst. „Žijou tam zlí skřeti,“ dodal a další dva u stolu kývali souhlasně hlavou.
Les plný strachu
Ještě za bílého dne jsme vstoupili do lesa. Ačkoli byl podle hodinek pořád den, začali jsme mít z lesa nepříjemný pocit. Nakonec jsme se dohodli, že přece jen složíme hlavy mimo stromy na louce. Při pití čaje z termosky jsme si pak předávali dojmy.
Po celou dobu jsme vnímali nezvyklé ticho a tmavé obrysy stromů. Když jsme se ukládali do stanů, bylo už téměř jedenáct. Ani nevím, kdy jsem usnula, a vůbec si nemůžu vzpomenout, co mě vlastně vzbudilo.
Srdce mi ale tlouklo jako o závod. Zmateně jsem se posadila ve spacáku. Do toho se probrala i kamarádka Jitka vedle mě. „Co to je?“ zeptala se. Seděly jsme a hleděly do tmy, když se znovu ozval ten divný zvuk, který jsem zaregistrovala ve spánku.
Koušou a škrábou
Tichý šepot a našlapování kolem stanu. Dodaly jsme si s Jitkou odvahu a vylezly ven. Svítily jsme kolem dokola baterkou, ale nikdo nikde nebyl. Otevřely se i zbylé stany. „Slyšeli jste to taky?“ ptali se všichni. „Co to bylo?“ Prozkoumali jsme společně celé okolí.
Kamarád Kuba pak najednou ukázal k lesu. Vykřikli jsme hrůzou. Ze tmy tam svítily desítky rudých očí. Okamžitě jsme se schovali do stanů a s hrdly staženými strachy čekali na východ slunce. Pak jsme se sbalili a utíkali do vsi. „Tak co?“ smáli se místní.
„Viděli jste permoníky? Je jich tam plno! Věřte tomu, že kdybyste spali v lese, nedopadli byste tak dobře. Škrábou a koušou! “ Jeden muž ukázal významně na jizvu na předloktí. Od té doby jsme už společně pod stany za dobrodružstvím nevyrazili.
Vendula (57), Děčín
