Domů     V noci nám kolem stanu pobíhali permoníci
V noci nám kolem stanu pobíhali permoníci
3 minuty čtení

Nedali jsme si říct. Místní nás před tím lesíkem varovali. Naštěstí jsme si neustlali v něm, ale jen poblíž. Přesto jsme se dobře nevyspali.

V  mládí dělá člověk hlouposti. Ani já nebyla výjimkou. V období prázdnin jsme se s partou kamarádů rozhodli, že zažijeme nějaké dobrodružství. Vzali jsme stany, spacáky a vyrazili. Vždy jsme si našli místo na přespání, stačila nám k tomu jen nějaká mýtina.

Jednoho dne jsme tak doputovali na místo nedaleko Šluknova. Poobědvali jsme v místní hospůdce a svěřili se štamgastům, že bychom chtěli složit hlavy v nedalekém lesíku.

„Zbláznili jste se?“ řekl nám jeden starší muž. „Je to životu nebezpečné. Vy nevíte, co se o tom lese povídá?“ zvedl varovně prst. „Žijou tam zlí skřeti,“ dodal a další dva u stolu kývali souhlasně hlavou.

Les plný strachu

Ještě za bílého dne jsme vstoupili do lesa. Ačkoli byl podle hodinek pořád den, začali jsme mít z lesa nepříjemný pocit. Nakonec jsme se dohodli, že přece jen složíme hlavy mimo stromy na louce. Při pití čaje z termosky jsme si pak předávali dojmy.

Po celou dobu jsme vnímali nezvyklé ticho a tmavé obrysy stromů. Když jsme se ukládali do stanů, bylo už téměř jedenáct. Ani nevím, kdy jsem usnula, a vůbec si nemůžu vzpomenout, co mě vlastně vzbudilo.

Srdce mi ale tlouklo jako o závod. Zmateně jsem se posadila ve spacáku. Do toho se probrala i kamarádka Jitka vedle mě. „Co to je?“ zeptala se. Seděly jsme a hleděly do tmy, když se znovu ozval ten divný zvuk, který jsem zaregistrovala ve spánku.

Koušou a škrábou

Tichý šepot a našlapování kolem stanu. Dodaly jsme si s Jitkou odvahu a vylezly ven. Svítily jsme kolem dokola baterkou, ale nikdo nikde nebyl. Otevřely se i zbylé stany. „Slyšeli jste to taky?“ ptali se všichni. „Co to bylo?“ Prozkoumali jsme společně celé okolí.

Kamarád Kuba pak najednou ukázal k lesu. Vykřikli jsme hrůzou. Ze tmy tam svítily desítky rudých očí. Okamžitě jsme se schovali do stanů a s hrdly staženými strachy čekali na východ slunce. Pak jsme se sbalili a utíkali do vsi. „Tak co?“ smáli se místní.

„Viděli jste permoníky? Je jich tam plno! Věřte tomu, že kdybyste spali v lese, nedopadli byste tak dobře. Škrábou a koušou! “ Jeden muž ukázal významně na jizvu na předloktí. Od té doby jsme už společně pod stany za dobrodružstvím nevyrazili.

Vendula (57), Děčín

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.