Domů     Když ne já, tak ani jiná
Když ne já, tak ani jiná
5 minut čtení

Nikdy by mě nenapadlo, že žena, matka, může dělat takové věci. Chtěla nám co nejvíce ublížit, ale nejvíc ze všeho nakonec ublížila sama sobě.

V autě je mi už pěkné horko. Je krásný letní den, slunce praží do kapoty. Jak krásně by bylo třeba na koupališti nebo někde na výletě. Místo toho tu sedím, škvařím se ve vlastní šťávě a čekám na Ivana. Je na návštěvě v nemocnici. Vlastně na psychiatrickém oddělení zdejšího blázince.

Šel navštívit syna a já trnu hrůzou, v jakém stavu se ke mně zase vrátí. Bude se hroutit z toho, že ho kluk nechce ani vidět, nebo se zase ze všeho bude obviňovat? Už jsem úplně bezmocná a bezradná.

Přitom se to všechno nemuselo stát, kdyby bývalá Ivanova manželka měla všech pět pohromadě. To ona by ze všeho nejvíc patřila do blázince.

Pracovní schůzka

S Ivanem jsem se potkala před dvěma roky. Bylo to pracovní setkání. Vedl tehdy tým konkurenční firmy a naše obchodní jednání bylo velmi strohé a profesionální. Možná dokonce trochu vypjaté.

Proto mě dost udivilo, když mi Ivan asi za dva dny telefonoval a pozval mě na kafe.

Myslela jsem, že chce něco pracovního projednat. Mýlila jsem se. A na kávu jsme pak chodili ještě další tři týdny, než mi konečně řekl, o co mu ve skutečnosti jde, že se do mě zamiloval. Nemohla jsem než přiznat, že ani on mi není lhostejný. A tak jsme spolu začali randit.

Minulost byla vyřešená

Oba jsme byli už nějakou dobu rozvedení. Ivan už tři roky a já dva. Tvrdil mi tehdy, že má už s ex i s dětmi vše vyjasněné. Já jsem s bývalým problémy neměla. On odešel ode mne k mladší ženě a založil si novou rodinu.

S našimi společnými dětmi se pravidelně scházel a já ho vůbec nezajímala, což mi samozřejmě nevadilo. Jenže Ivanova ex asi v takovém klidu nebyla. Brzy se to mělo ukázat.

Kamarádka nad zlato

Po půlroce jsme se rozhodli, že se s Ivanem sestěhujeme a začneme spolu žít. Měla jsem v té době důvěrnou kamarádku Terezu, které jsem se se vším svěřovala. Bohužel jsem nevěděla, že zná Mirkovu bejvalku a že jí všechny intimnosti našeho vztahu vykládá.

Důvěřovala jsem jí, a vůbec by mě nenapadlo, že nás takto probírá s tím nejméně vhodným člověkem.

Vyvolala špatné emoce

I když původně o Ivana neměla už zájem, začala se najednou jeho bývalka chovat jako pominutá. Nejprve mu volala a chtěla s ním řešit nějaké problémy s dětmi. To jsem samozřejmě dokázala pochopit. Pak potřebovala s něčím pomoc v domácnosti. Neustále ho naháněla, něco konzultovala.

Ivana to štvalo a vůbec to na něj nezabíralo, jak by si zřejmě přála. A tak vymyslela svůj zrůdný plán. Začala proti Ivanovi štvát jeho syna. Byl právě v pubertě a v období velké opozice proti dospělým. Otec byl dobrý terč.

Maminka mu totiž namluvila, že je opustil a že žije s nějakou podivnou ženskou, která je, děti, navíc okrádá o peníze, které patří samozřejmě jim.

Ivana to úplně zlomilo

Ivan byl na svého syna vždy velmi pyšný a miloval ho. Jenže Mireček se k němu začal chovat velice odtažitě, až nepřátelsky. Vytýkal mu, že kašle na mámu, že je opustil. A pak přišel s tím, co mu nakukala jeho matka. Prý dělá celé rodině ostudu.

Chodí s nějakou pochybnou ženskou. Ivan s ním chtěl o tom rozumně promluvit, seznámit nás, ale nešlo to.

Pohádali se a Mireček tátovi řekl, že dokud bude s tou potvorou, tedy se mnou, nechce ho vidět. Ivan je hodná a mírná povaha, takže se před synem ovládl a nedal mu ani pár facek, které by si byl zasloužil. Složil se až doma, i když mi celou pravdu neřekl. Asi se bál, že by mě to moc ranilo.

Napsal mi několik vzkazů

Dozvěděla jsem se vše až od Mirečka. Ten mi poslal několik dost ošklivých dopisů, ve kterých mi vlastně „přikazoval“, abych tátu nechala být. Jeho slovník byl přitom velmi nevybíravý a urážlivý. Jak vůči mně, tak vůči tátovi.

Byla jsem v šoku a nechápala vůbec, o co jde. Vlastně to nevím dodnes. Chtěla bývalka, aby se k ní Ivan vrátil? Nebo jen nesnesla pomyšlení, že je šťastný i bez ní, a potřebovala škodit? Ať je to, jak je to, nešťastnou náhodou jeden z těch dopisů objevil Ivan.

Pořádně se chytli

Tehdy do Ivana vjel vztek a rozzuřený, jak jsem ho ještě nikdy neviděla, vylítl z domu. Co se dělo v bytě jeho exmanželky, co všechno řekl synovi, dodnes úplně nevím. Prostě s nimi přerušil kontakty a odvolal zájezd na hory, kam měli spolu odjet.

Tehdy jsem se snažila stát při Ivanovi a říkala jsem si, že se vše nakonec přežene, protože Mireček dospěje a pochopí, jak to všechno je. Jenže pak se stalo něco strašného.

Nemyslel to ale vážně

Za pár dní po tom incidentu Mireček spolykal nějaké prášky a odvezli ho do nemocnice na výplach žaludku. Byl to pokus o sebevraždu, ale všichni měli jasno. Byla to demonstračka, zabít se doopravdy nechtěl. Všichni měli jasno, kromě bejvalky a Ivana.

Všichni mají jasno

Mirečkova matka všechnu vinu za to, co se stalo, svalila na něj. A on tu vinu na sebe vzal. Naše vztahy to pěkně zamotalo. Mireček je na psychiatrii na pozorování. Ivan je těsně před zhroucením, obviňuje se.

Bojím se, že nakonec obviní i mě, že mě neměl vůbec potkat. Z toho celkového marasmu však nemá nakonec žádnou radost ani bejvalka, která zničila vlastního syna. Tak proč to všechno?

Helena K. (56), Olomouc

Související články
8 minut čtení
Někdy už jsem přestávala věřit, že prožiji něco hezkého, že zase pocítím radost či spokojenost. Ale ono to pak najednou přišlo. V manželství jsem nebyla šťastná. Brali jsme se mladí a snad i z lásky, ale vlastně si na lásku mezi námi dvěma už ani nevzpomínám, protože se záhy rozplynula jako dým. Manžel trávil čas po hospodách anebo s milenkami a já doma, to znamená v suterénním bytě připomínají
5 minut čtení
Kdysi jsem kamarádce řekla, že můj život je fádní. Jak moc bych si přála vzít ta slova zpátky. Jenže to už nešlo. Ta bolest se nedá popsat. I když rozumově chápete, jak obrovská tragédie to je, skutečný rozměr pochopíte až ve chvíli, kdy vás to potká. Já to bohužel vím. Přišla jsem o dítě. Nic nepomáhá. Snažíte se fungovat kvůli rodině, ale pak vás přemůže pláč, prázdno, neustálé otázky, proč p
5 minut čtení
Cítím se pořád jak svázaná. I po letech si v sobě nosím těžké břemeno vzpomínek, které mě svírají a brání mi volně dýchat. Ale chci to změnit! Pevně doufám, že se to povede. Dětství, které jsem prožila, bylo jako nekonečný maraton strachu a nejistoty. Můj otec býval v práci skoro pořád, ale když byl doma, jeho nálady byly nevyzpytatelné. Stačilo, abych se na něj jen podívala, na ten jeho výraz
2 minuty čtení
Můj rodný dům. Tak jsem na něm lpěla, až mám pocit, jestli jsem nepřivolala ty děsné tragédie. Dívám se na to místo. Tam, kde jsem měla kotvu. Skvělé zázemí. Najednou tu není. Jako kdyby všechno sfoukl vítr spolu s prachem sutin domu, který jsem začala nenávidět. Bylo tam tak krásně Šlo o útulný domeček. Prvorepubliková stavba, která patřila prarodičům, vešli jsme se tam i já, brácha a ro
3 minuty čtení
Proč zrovna já? Nebyla jsem snad tak ošklivá, abych nenašla muže. Bohužel, když přišel ten pravý, osud mi ho brzy zase vzal. Vždy ve mně bylo něco jinak. Přitahovala jsem pozornost, aniž bych o to usilovala. Bohužel i tu negativní. Když jsem byla mladá, mužům jsem se líbila, to jsem vnímala. Jenže tehdy jsem s tím asi neuměla tak pracovat. Měla jsem pocit, že mám čas. Lidé se mi smáli Hla
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mumlerova duchařská fotografie: Objevil se Lincolnův duch vedle jeho vdovy?
enigmaplus.cz
Mumlerova duchařská fotografie: Objevil se Lincolnův duch vedle jeho vdovy?
William Mumler se spiritistické fotografii začíná věnovat v roce 1862 poté, co se na jeho vlastním autoportrétu objeví dívka zdánlivě tvořená světlem. Zpočátku je to pro něj jen hobby, jak ale Spo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Karla I. Portugalského zabili s tichým souhlasem premiéra
historyplus.cz
Karla I. Portugalského zabili s tichým souhlasem premiéra
Znechuceně zmačká anonymní dopis, který mu kdosi položil přímo k talíři v palácové jídelně. Karel I. Portugalský ví, že má spoustu politických nepřátel. Svojí povýšeností a okázalým nezájmem o lid si nedokáže získat spojence. A teď mu někdo přímo vyhrožuje smrtí! Portugalskému království rostou zahraniční dluhy, inflace stoupá, banky krachují. Krále Karla I. (1863–1908) čeká
Ochraňte svůj domov
nejsemsama.cz
Ochraňte svůj domov
Domov je místem, kde byste měla cítit klid a bezpečí. Je to prostor, kde odpočíváte a načerpáváte energii. Poradíme vám, jak si můžete očistit prostor, aby pak skutečně fungoval jako kouzelné místo plné harmonie. Váš domov může být vystaven negativním vlivům, které narušují jeho rovnováhu. Ochranné rituály jsou jednou z možností, jak vytvořit ochrannou bariéru kolem domova a zajistit, aby
Jak rozeznávat otisky prstů? U zrodu daktyloskopie nechybí česká stopa
epochaplus.cz
Jak rozeznávat otisky prstů? U zrodu daktyloskopie nechybí česká stopa
Daktyloskopie, věda o otiscích prstů, která dnes pomáhá odhalovat pachatele zločinů po celém světě, má kořeny hluboko v 19. století. Přestože lidé zanechávali otisky po tisíciletí, až systematické poznání a využití těchto jedinečných vzorů přetvořilo je v jeden z nejspolehlivějších identifikačních nástrojů kriminalistiky. A v tom příběhu se objevuje i české jméno, které položilo základy
Když se elegance potká s mechanikou z Glashütte
iluxus.cz
Když se elegance potká s mechanikou z Glashütte
Společenské hodinky mají být jako dobře střižený smoking. Neřvou. Neupozorňují na sebe. Jen tiše dávají najevo, že víte, co děláte. A přesně taková jsou na veletrhu Inhorgenta v německém Mnichově práv
Neuvěřitelné záběry z hlubin: Talířovka, legenda oceánu, se opět objevila
21stoleti.cz
Neuvěřitelné záběry z hlubin: Talířovka, legenda oceánu, se opět objevila
Cílem argentinské hlubokomořské expedice bylo mapování korálového útesu Bathelia candida a hledání prostředí bohatých na studené průsaky. Místo toho spatřili vědci tvora, který se lidem ukáže jen opra
Vztah na dálku už Bučkové nefunguje
nasehvezdy.cz
Vztah na dálku už Bučkové nefunguje
Přes dvanáct let vztahu na dálku zřejmě stačilo. Petra Bučková (47) a její přítel, iluzionista Thomas Huber (52), podle některých lidí dospěli do bodu, kdy se „láme chleba“. On žije v Rakousku a h
Sláva piešťanského bahna přesáhla hranice Evropy
epochanacestach.cz
Sláva piešťanského bahna přesáhla hranice Evropy
Lidé se sem jezdí léčit už celých 200 let. A mnoho z těch, kdo Piešťany okusili, se vrací. Nejenže prospějí svému zdraví, ale užijí si tu i bohatý společenský život. Když se řekne slovenské lázně, Piešťany bývají první volbou. Jejich věhlas je mezinárodní. A není divu. Město rozprostřené na březích řeky Váhu je proslulé termálními prameny a unikátním léčivým sirným
Brownies s čerstvými malinami
tisicereceptu.cz
Brownies s čerstvými malinami
Spojení vláčné čokolády a malin vás vynese do chuťového ráje. Ingredience 200 g másla 200 g kvalitní čokolády 125 g hladké mouky 180 g cukru krupice ½ prášku do pečiva 4 vajíčka 2 lžíce ho
Stane se, že člověk míní, ale pes mění
skutecnepribehy.cz
Stane se, že člověk míní, ale pes mění
Když jsme se rozloučili s Punťou, slíbili jsme si s manželem, že jiného pejska už mít raději nebudeme. Ale znáte to, sliby chyby. Náš pes s námi strávil skoro sedmnáct let, měl hezký a dlouhý psí život, ale i tak bylo loučení velice zlé a bolestné. S manželem jsme se pak zařekli, že už si nikdy v životě pejska nepořídíme, protože Punťu nám
„Bílý“ buk z Moravského krasu: Jak může strom žít 30 let bez fotosyntézy?
epochalnisvet.cz
„Bílý“ buk z Moravského krasu: Jak může strom žít 30 let bez fotosyntézy?
Český vědecký tým zaujal mimořádný buk albín z Moravského krasu. Metr vysoký strom postrádá chlorofyl a přestože nefotosyntetizuje, roste zhruba 30 let. Odborníci se zaměřili na zdroje, ze kterých strom získává cukry, aby přežil. Výsledky publikovali v časopise Tree Physiology.   Buk na Blanensku nemá jediný zelený list, přitom zelené barvivo v listech je nezbytné