Před lety jsem nabídla odvoz slečně. Dívka se nechala vysadit u lesa. Po pár minutách jsem se pro ni vrátila a objevila něco nečekaného.

Pracuji jako obchodnice pro jednu firmu, a tak poměrně často jezdím na služební cesty. Občas zamířím i do hor, kde máme největšího odběratele. Právě tam se mi před pár lety stalo něco zvláštního. Vracela jsem se z města do penzionu.

Měla jsem za sebou velmi náročný den. Jako na potvoru začalo sněžit. Musela jsem tomu přizpůsobit styl jízdy. Lesem jsem se ploužila téměř krokem. Klížily se mi oči. Měla jsem co dělat, abych neusnula.

Z polospánku mě probudil pohled na osobu, která šla po krajnici. Chtěla jsem jet dál, ale představa, že jde někdo v takovém počasí sám a ještě po silnici, se mi nezdála. I když nerada, zastavila jsem.

Nepromluvila

Byla to mladá holka. Zastavila jsem a stáhla okénko. „Zdravím, pojďte, já vás někam hodím,“ nabídla jsem jí. Nasedla do auta. „Kam jdete v takovém počasí?“ zeptala jsem se. Nereagovala, jen se na mě usmála. Bylo mi z toho divně po těle. V autě zavládlo ticho, které mě znervózňovalo.

Ztratila se ve vánici

„Já jsem Iva. A vy?“ zkoušela jsem navázat kontakt. „Zuzana,“ řekla tiše. „Vy tady někde bydlíte? Kde vás mám vysadit?“ Zuzana ukázala prstem za zatáčku. Věděla jsem, že tam není žádná chata ani hotel.

„Tam? Vždyť tam nic není.“ Přesto trvala na tom, abych tam zastavila. Když z auta vystoupila, ještě poděkovala, a pak se vydala pryč lesní cestou. Dál vytrvale sněžilo, takže se mi brzy ztratila ve vánici.

Marně jsem ji hledala

Odjela jsem, ale nemohla jsem se zbavit divného pocitu. Už jsem skoro parkovala u hotelu, když mi něco říkalo, abych se pro dívku vrátila. Rozjela jsem se tedy k místu, kde jsem ji vysadila. Sněžilo tak hustě, že její stopy už nebyly vidět.

Nechala jsem rozsvícená světla a šla do lesa. „Zuzano? Zuzano!“ volala jsem, ale nikdo se neozýval.

Byla to ona!

Les byl až strašidelně tichý. Šla jsem ještě hlouběji, pak jsem se podívala z mírného srázu dolů. Leželo tam převrácené auto. Rozběhla jsem se k němu. Rozsvítila jsem baterku na mobilu a zahlédla, že je v něm někdo zaklíněný. Hned jsem zavolala policii a hasiče.

V autě byla zaklíněná mladá dívka, kterou hasiči po několika minutách vyprostili ven. Našly se i její doklady. Jeden z policistů volal na základnu: „Jedna osoba v havarovaném vozidle a také jediná oběť nehody. Jméno Zuzana, příjmení…“

Dál už jsem neposlouchala. Než ji zapnuli do černého pytle, pohlédla jsem jí do tváře. Byla to ta dívka, co mi ještě před malým okamžikem seděla v autě! Policisté mi položili pár otázek, pak mě propustili.

Svezla jsem přízrak?

Vrátila jsem jako opařená do svého auta. Dojela jsem na hotel a celou noc nezamhouřila oči. Stále jsem si celou příhodu přehrávala, ale na žádné racionální vysvětlení jsem nepřišla.

Iva N. (50), Aš