Když se mi matka svěřila, že za ní naše Lucka ve snu chodí, říkala jsem si, že se už zbláznila. Pak mi to ale po letech i moje dcera potvrdila.

V rodině jsem nikdy nezažila moc dobré vztahy. Zejména s matkou jsem si rozuměla špatně. Štvalo mě, jak mi do všeho mluví a jak je přehnaně emotivní až hysterická.

Kdykoli jsme se jen trochu pohádaly, řešila to dlouhé hodiny, než jsem jí odkývala vše, co chtěla. Abych měla klid.

Často jsem tak omezovala samu sebe, jen abych nemusela čelit nekonečným rozhovorům s ní. Byla mistryní výčitek. No prostě Rak! Když jsem otěhotněla, lomila rukama do nebes, že jsem jí neřekla, že si jdu dělat těhotenský test.

Když jsem porodila a poslala jí fotky malé Lucinky, vyčetla mi, že jsem jí neřekla, že rodím. Celé těhotenství byla přímo šílená. Dávala mi jednu radu za druhou, mého těhotenství se chytla tak, že se mnou chtěla prožívat každý detail.

Nejmilejší babička

Byla jsem z toho nervózní. Vyvrcholilo to tím, že mi dva týdny před porodem volala v pět ráno, že její budoucí vnučka ji přišla navštívit do snu. Popisovala mi, jak bude vypadat a co vše jí řekla.

„Ona cítí, že já jsem její nejmilejší babička a že jí u mě bude nejlíp,“ vyprávěla máma nadšeně, a věřím tomu, že každému, koho potkala. Zuřila jsem z toho. Další den mi volala o hodinu déle s tou samou informací.

Popsala mi, jaká moje dcera bude a jakou bude mít povahu. A že ji viděla i matčina kočka a hrála si s ní. To už jsem byla úplně běsná. „Chodí za mnou, protože ve mně cítí dobrou energii,“ nezapomínala matka dodat jízlivě.

Chodila i za mnou?

Když se Lucie narodila, máma z ní byla úplně vedle. Trávila s ní každou volnou chvíli, povolovala jí vše, co já jí zakázala. „Od toho jsou babičky,“ říkala.

Jednou večer, to už naše Lucka chodila do první třídy, mi zničehonic při usínání v postýlce řekla: „Víš, když jsem v bříšku nemohla spát, chodila jsem za babičkou.“ Že by máma nelhala? Možná chodila i za mnou, ale já si toho nevšimla.

Alena (52), Sokolov