Domů     Jak jsem jezdila v kouzelném autě
Jak jsem jezdila v kouzelném autě
3 minuty čtení

Byla to láska na první pohled, na ten klenot jsem ale neměla a nevěřila, že někdy mít budu. Nakonec mě osud vyslyšel a v jednom z bazarů ho po mnoha letech objevila.

Po tom úžasném autě jsem snila od chvíle, kdy jsem ho uviděla v časopise. Byl to designérský klenot. O takovém autě jsem mohla jedině snít, protože pro mě bylo cenově nedostupné.

Ovšem jak čas šel, já se vdala a pořídila si děti, najednou jsem potřebovala jezdit i já, nejen můj manžel.

Rozhlížela jsem se po autobazarech a hledala nějaký ojetý vůz. A tak jsem ho najednou uviděla! Stál si smutně v jednom bazárku. A navíc ta úžasná barva! „To je tak krásná modrá!“ povídám. Tehdy už desetiletá dcera mi na to povídá: „Fialová!“

Chci ho!

V papírech mělo modrá pastel. Nebylo vůbec drahé. „Je to automat, americká verze,“ povídá majitel bazaru, a tak je levné.“ − „Já ho chci!“ vydechla jsem… Manžel se se mnou málem rozvedl, když tu káru uviděl.

Bratranec automechanik si klepal na hlavu, že mi to auto sežere nohu, jak je hladové.

Švagr policista lomil rukama, že se v tom rychlém a silném fáru zabiju. „Proč sis nekoupila škodovku?“ Ptali se všichni.

„Proč?“ Odpovídala jsem na to, „Pro slepičí kvoč!“ Nalepila jsem si červený puntík na tachometru v místě, které odpovídalo v mílích naší padesátce a začala jezdit.

Chránilo mě

Několikrát jsem se dostala do nebezpečné situace, kdy jsem čekala, že se vybourám, jednou jsem dokonce pustila volant a čekala náraz, auto zastavilo samo milimetry od toho přede mnou. Začala jsem podezírat, že můj fordík myslí a cítí.

Vždy jsem ho totiž pohladila po kapotě, když jsem do něho nastupovala. Nikdy se na něm nic neporouchalo. A to mu už táhlo na patnáct. V tu dobu se objevilo jiné auto, mladší, výhodné a hlavně se objevil také zájemce o to moje, který byl z něho u vytržení.

Bude v dobrých rukou, říkala jsem si. Tak jsem se s milovaným autem rozloučila a přesedlala na jiné. Jezdila jsem necelý rok, když si jednu sobotu frčím po dálnici.

„To vypadá jako moje staré,“ říkám si, když se blížím k červenému trojúhelníku. Kapota otevřená, v ní se pohrabuje člověk. Zastavila jsem. „Jen jsem ho koupil, porouchalo se,“ povídá ten muž, volající na asistenční službu.

Poznal mě snad?

Stojím dva metry před svým bývalým autem a koukám na něj. To auto se pohnulo z místa. Pomalu se sunulo ke mně a zastavilo se mi u nohy jako věrný pes.

Muž se hrozně lekl, doběhl auto a skočil do něho. Pohladila jsem ještě naposledy svého čtyřkolého mazlíčka, nasedla do svého nového auta a s těžkým srdcem odjela. Tohle mi nikdy nikdo nevysvětlí.

Terezie (57), Praha

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.