Domů     Květina potěší i květinářku
Květina potěší i květinářku
3 minuty čtení

Vždy jsem věřila, že květina vykouzlí úsměv na tváři každé ženě. Nespletla jsem se. Mně květiny od toho pravého muže rozzářily celý svět.

Mít vlastní malé květinářství byl už od dětství můj sen. Jako malá jsem otrhávala snad každou louku v okolí a pečlivě poté luční květy skládala do úhledných kytic, pro maminku. „Ty jsi má květinářka!“ říkala mi a já jsem si malovala svou budoucnost.

Až budu dospělá, otevřu si to nejhezčí květinářství široko daleko. A taky se vdám, budu mít čtyři děti, a ty budu vychovávat v domě s velkou zahradou. Všechna má přání se mi pochopitelně nesplnila.

Splněný sen

Táhlo mi na třicet, byla jsem svobodná a bydlela v garsonce. Sama ne, ale s mým synkem Ondrou. S jeho tátou jsme se nevzali, vlastně jsme spolu nikdy ani pořádně nechodili.

Musela jsem se tedy ohánět, abych jako matka samoživitelka Ondrovi zajistila co nejhezčí dětství.

Představa velké rodiny a domku se zahradou se mi vzdalovala. Jeden sen se mi ale přece jen splnil. Měla jsem své malé květinářství. A většinu svých zákazníků znala jako své boty.

Stejně tak, jako oni znali mě a mého synka, který v obchůdku mezi květinami často pobíhal.

Bylo to tehdy mimořádně krásné jaro, když se v květinářství objevil ten neznámý zákazník. „Potřeboval bych uvázat kytici,“ řekl stroze a nechal volbu květin na mně.

„Květina vždycky potěší, tak ať se líbí!“ řekla jsem mu, když odcházel a podala mu svázané gerbery. Poděkoval, usmál se a odešel. Milý pán, prolétlo mi hlavou.

Ta je pro vás

O týden později se objevil znovu. „Potřeboval bych uvázat kytici,“ řekl stejně, jako minule. Zeptala jsem se tedy jako obvykle, jakou má představu. „Jaké jsou vaše nejoblíbenější?“ zeptal se mě. A tak jsem svázala krásnou kytici lilií. „Tady to je, květina vždycky potěší,“ řekla jsem, jako vždy, a podala mu ji.

„Já vím, tak si ji nechte, ta je pro vás,“ odpověděl mi, mile se rozloučil a odešel. Stála jsem tam, jako opařená. Podobná situace se v příštích týdnech opakovala několikrát.

„Mami, je tady zase ten strejda,“ křičel na mě radostně Ondra, který se s sním už dokonale spřátelil.

Když mi koupil asi desátou kytici, konečně se odhodlal a pozval mě i Ondru na zmrzlinu. A tak jsem se pomalu sbližovala s mužem svého života. O pár let později jsme se vzali. Nakonec se mi splnil i můj sen o velké rodině a domku se zahradou.

Alžběta (57), západní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.