Domů     Pochopila jsem, že věk je jenom číslo!
Pochopila jsem, že věk je jenom číslo!
3 minuty čtení

Dnes je skutečně jiná doba, než jsem zažila já. Za co by dřív člověka lidé odsoudili, dnes nikomu nepřijde jako podivné.

Dcera Kačenka je vychovatelka v mateřské školce, dětí má kolem sebe plno, ale vlastní jen jedno. Manžel od ní odešel, když byly Haničce tři roky. Jako babička jsem se snažila pomáhat, co to jen šlo. Můj sen o velké rodině s nejméně pěti vnoučátky se rozplynul.

Syn se nikdy neoženil, zemřel v dvaačtyřiceti na rakovinu stejně jako jeho otec, můj manžel. A dcera se bála Haničce přivést náhradního tátu. Léta jí ubíhala, až bylo jasné, že žádné další vnouče nebude.

Proto jsem se tak těšila, až mi Hanička představí nějakou vážnější známost, a snila jsem o pravnoučatech…

Haničce bylo devatenáct a blížila se magická dvacítka. Ten večer za mnou dcera přiběhla z práce a měla oči na vrchu hlavy, že má Hanička vážnou známost a už ho pozvala v neděli na oběd. Mám přijít taky, toho kluka společně proklepneme. V neděli jsem přijela už na ranní kávu.

Když se blížila dvanáctá, netrpělivě jsme čekaly. Když zarachotil v zámku klíč, rychle jsme běžely do chodby. „Mami, babi,“ zvolala Hanka, „ráda bych vám představila Tomáše.“ – „Dobrý den, moc rád vás poznávám,“ vycenil na nás vybělený chrup vnučky vyvolený. Zkoprněla jsem.

To jsme nečekaly

Naše Hanička se držela za ruku s málem padesátiletým chlapem. Zatímco já se nezmohla na slovo, dcera zablekotala, ať jdou dál, Tomáš podal kytku nejprve mě, a pak Kačce. V životě jsem takovou kytici nedostala.

„Asi jste si představovaly mladšího,“ začal ten muž. „No, prostě se máme rádi!“ vyhrkla vnučka.

„Moje máma ani babička nemají předsudky. Říkaly vždycky, že chtějí hlavně, abych byla šťastná!“ Návštěva proběhla trochu rozpačitě, ale díky šarmu a výřečnosti Tomáše, jsme zdvořilostně konverzovali celé odpoledne. Když Tomáš odešel, vrhly jsme se na Hanku.

Vyprávěla nám, že spolu chodí už dva roky. A že se budou brát.

„Hani, přece si nechceš vzít tak starého chlapa? Mohl by to být tvůj táta!“ zaútočila dcera. – „Miluji ho a chci si ho vzít. A to i v případě, že s tím nebudete souhlasit…“ stála si vnučka za svým. Dozvěděly jsme se, že je Tomáš rozvedený a má dítě.

Zatímco dcera kvílela, já už raději nic neříkala. Svatba byla do roka.

Skvělý manžel i táta

Dnes, po patnácti letech, nedáme na Tomáše dopustit. Naše Hanička se s ním má jako princezna. A dvě princezničky se jim narodily. Tomáš je skvělý manžel i táta. Umí se postarat. Je úžasné vidět, že může být žena v manželství šťastná. Dnes je jiná doba a věk je opravdu jen číslo.

Anna (76), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.