Dnes je skutečně jiná doba, než jsem zažila já. Za co by dřív člověka lidé odsoudili, dnes nikomu nepřijde jako podivné.

Dcera Kačenka je vychovatelka v mateřské školce, dětí má kolem sebe plno, ale vlastní jen jedno. Manžel od ní odešel, když byly Haničce tři roky. Jako babička jsem se snažila pomáhat, co to jen šlo. Můj sen o velké rodině s nejméně pěti vnoučátky se rozplynul.

Syn se nikdy neoženil, zemřel v dvaačtyřiceti na rakovinu stejně jako jeho otec, můj manžel. A dcera se bála Haničce přivést náhradního tátu. Léta jí ubíhala, až bylo jasné, že žádné další vnouče nebude.

Proto jsem se tak těšila, až mi Hanička představí nějakou vážnější známost, a snila jsem o pravnoučatech…

Haničce bylo devatenáct a blížila se magická dvacítka. Ten večer za mnou dcera přiběhla z práce a měla oči na vrchu hlavy, že má Hanička vážnou známost a už ho pozvala v neděli na oběd. Mám přijít taky, toho kluka společně proklepneme. V neděli jsem přijela už na ranní kávu.

Když se blížila dvanáctá, netrpělivě jsme čekaly. Když zarachotil v zámku klíč, rychle jsme běžely do chodby. „Mami, babi,“ zvolala Hanka, „ráda bych vám představila Tomáše.“ – „Dobrý den, moc rád vás poznávám,“ vycenil na nás vybělený chrup vnučky vyvolený. Zkoprněla jsem.

To jsme nečekaly

Naše Hanička se držela za ruku s málem padesátiletým chlapem. Zatímco já se nezmohla na slovo, dcera zablekotala, ať jdou dál, Tomáš podal kytku nejprve mě, a pak Kačce. V životě jsem takovou kytici nedostala.

„Asi jste si představovaly mladšího,“ začal ten muž. „No, prostě se máme rádi!“ vyhrkla vnučka.

„Moje máma ani babička nemají předsudky. Říkaly vždycky, že chtějí hlavně, abych byla šťastná!“ Návštěva proběhla trochu rozpačitě, ale díky šarmu a výřečnosti Tomáše, jsme zdvořilostně konverzovali celé odpoledne. Když Tomáš odešel, vrhly jsme se na Hanku.

Vyprávěla nám, že spolu chodí už dva roky. A že se budou brát.

„Hani, přece si nechceš vzít tak starého chlapa? Mohl by to být tvůj táta!“ zaútočila dcera. – „Miluji ho a chci si ho vzít. A to i v případě, že s tím nebudete souhlasit…“ stála si vnučka za svým. Dozvěděly jsme se, že je Tomáš rozvedený a má dítě.

Zatímco dcera kvílela, já už raději nic neříkala. Svatba byla do roka.

Skvělý manžel i táta

Dnes, po patnácti letech, nedáme na Tomáše dopustit. Naše Hanička se s ním má jako princezna. A dvě princezničky se jim narodily. Tomáš je skvělý manžel i táta. Umí se postarat. Je úžasné vidět, že může být žena v manželství šťastná. Dnes je jiná doba a věk je opravdu jen číslo.

Anna (76), Znojmo