Domů     Duše koní letěly nebem
Duše koní letěly nebem
3 minuty čtení

Odmalička věřím v existenci něčeho většího, než jsme my sami. Kdysi jsem se na vlastní oči přesvědčila, že smrt je jen začátek.

Stalo se to před necelými osmi lety. Jednoho dne jsem uviděla z okna své kanceláře něco, na co nikdy nezapomenu. Z nedalekého lesa jako kdyby vystoupila mlha, která mi svým tvarem něco připomínala.

Podvečer v kanceláři

V životě jsem se setkala už s několika tajemnými, až absurdními příhodami. Nad některými z nich mi zůstával občas rozum stát. Nic ale zatím nepředčilo zážitek, který se mi stal před několika lety.

Pracovala jsem tehdy jako sekretářka pro jednu realitní společnost a nebylo výjimkou, že jsem v práci byla i po večerech. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Znuděně jsem seděla v kanceláři a čekala, než se odešle obsáhlé video. Opřela jsem se zády o židli a podívala se z okna.

Mlha nad polem

Kochala jsem se výhledem, který jsem měla vážně úchvatný. Za střechami domů už bylo vidět jen pole a lesy. Stmívalo se a pouliční lampy se pomalu rozsvěcely. Chvíli jsem zírala do dáli, když tu z lesa jako kdyby začala stoupat prazvláštní mlha.

Velkou rychlostí se hnala přes pole. Vytvořila čtyři obláčky bez jasných rysů, ovšem svým tvarem a stylem pohybu mi připomínaly koně. Ale koně to být nemohli, protože už jen ta představa, že se tu bez dozoru prohání stádo bílých koní, mi přišla absurdní.

Sama jsem se navíc přesvědčovala, že bych živé koně jistě poznala. Tihle určitě skuteční nebyli. Už jen ten jejich pohyb. Místo toho, aby běželi, se vznášeli. Pojala jsem tedy podezření, že by se mohlo jednat o duchy.

Ponořila jsem se do myšlenek

Zrovna, když jsem nad tím hluboce přemýšlela, vešla do kanceláře kolegyně. Byla jsem tak zabraná do toho výjevu, že jsem si ani nevšimla, že na mě Martina už nějakou chvilku hovoří. „Marie? Marie! Tak slyšíš mě?“ tázala se mě a já se konečně

probrala.

Viděla to samé!

Vyzvala jsem ji, aby přistoupila blíž a podívala se směrem k lesu. „Co tam vidíš?“ zeptala jsem se jí a ukázala prstem. Martina chvíli mlčky stála, a pak zcela rozhozená tím, co vidí, povídá:

„Co to je? To jsem nikdy v životě neviděla! To jsou koně? Ale oni neběží, oni se vznášejí! To je úžasné!“ pronesla zasněně a dál se jako v transu dívala z okna. Byla jsem ráda, že viděla totéž, co i já, a že jsem se tím pádem nezbláznila.

Obrysy se brzy rozplynuly

Ještě nějakou chvíli jsme ten fantastický výjev pozorovaly a pak koně zmizeli. Zničehonic prostě nebyli. Jako kdyby se na místě rozplynuli. Až mnohem později jsem se dozvěděla, že právě na tom místě, odkud koně vybíhali, stály kdysi koňské kasárny. Věřím, že to byly jejich duše.

Marie K. (56), Děčín

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.