Domů     Osudového muže jsem ztratila
Osudového muže jsem ztratila
3 minuty čtení

Zamilovali jsme se během jediného večera. Byla svatba a těšili jsme se na společný život. Osud ale ošklivě zamíchal kartami.

Když mě tehdy Petr pozval na rande, zaplavila mě obrovská vlna štěstí. Byla jsem na vrcholu blaha. Když na to teď vzpomínám, musím stále plakat.

Chemie zafungovala

Byla to láska na první pohled. Poprvé jsem Petra uviděla na oslavě narozenin našeho společného kamaráda. Bavila jsem se zrovna na baru s pár lidmi, popíjeli jsme víno a po nějaké chvíli jsem cítila, že mě někdo sleduje.

Otočila jsem se, uviděla ho, jak se na mě dívá, a úplně se mi podlomila kolena. Země se se mnou zatočila. Ještě že jsem seděla. I na tu vzdálenost zafungovala silná chemie a já v tu chvíli nebyla schopná slova ani pohybu. Zdálo se mi, že i on je na tom podobně.

Věděla jsem, že je ten pravý

Nějakou dobu jsme po sobě pokukovali, nedokázali jsme jeden od druhého odtrhnout oči. Pak se přece jen odhodlal a přišel za mnou. Představil se, dali jsme se do řeči a okamžitě jsem měla pocit, jako bych ho znala už dávno. Během několika minut jsem věděla, že právě on je mým osudovým mužem.

Od toho večírku jsme byli jako jedno tělo a jedna duše. Po pár měsících jsme začali bydlet společně, našli jsme si hezký malý pronájem a začali se zařizovat.

Asi po půl roce mě Petr požádal o ruku, a i když jsme se neznali moc dlouho, ani mě nenapadlo o tomto kroku zapochybovat. Věděla jsem, že s nikým jiným životem jít nechci.

Život nás bavil

Byla svatba, sice ne moc velká, ale krásná. Shodli jsme se, že si nejdřív užijeme života, lásky, budeme hodně cestovat a až pak přijdou na řadu děti. A tak jsme pracovali, užívali si, cestovali, bylo to nádherné.

Poznali jsme tolik překrásných míst, získali tolik nezapomenutelných krásných zážitků a vzpomínek. Bohužel naše štěstí netrvalo dlouho.

Tragická nehoda

Zrovna jsme měli slavit třetí výročí naší svatby a byli jsme domluvení, že pro mě Petr po práci přijede domů a půjdeme na večeři do lepšího podniku, kde zamluvil stůl pro dva. Jenže se zrovna zdržel v práci, a aby to stihl, jel domů příliš rychle.

Na namrzlé silnici dostal smyk a narazil do sloupu. Byl na místě mrtvý.

Stále to bolí

Zhroutila jsem se. Nevnímala jsem okolí ani čas. Strašně to bolelo, a já se dokonce pokusila o sebevraždu. Kamarádka zavolala sanitku včas. S odbornou pomocí jsem se psychicky trochu zvedla, ale nic už není jako dřív a já myslím, že už nikdy nebude.

Od Petrovy smrti už uplynulo dlouhých patnáct let a já na něj nemohu zapomenout. Pár mužů o mě sice mělo zájem, ale ani jeden z nich nebyl jako Petr. Nikdo mi ho prostě nemůže nahradit. Zřejmě se už nikdy nezamiluji a navždy zůstanu sama.

Zdena L. (58), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka