Domů     Někdy vám ani zlatý prstýnek radost neudělá
Někdy vám ani zlatý prstýnek radost neudělá
3 minuty čtení

Prateta a prastrýc přijeli předpotopním vozem a poctili nás návštěvou. Vozili mi dárečky a byla s nimi velká legrace.

Dodnes si pamatuji, jak jsem se těšívala, až v neděli přijedou. Prateta Anastázie a prastrýc František zaparkovali obstarožní, z dnešního pohledu až legrační vůz před naši vilku.

Koukala jsem z okna, jak se blíží, on vzpřímený jako jedle, ona nastrojená do nedělního a v kloboučku z roku raz dva.

Byla jsem malá holka a těšila se na dárečky. Pokaždé nějaké vezli. Neměli děti, a tak se soustředili na mě.

Prateta mě hladila po vláskách a prastrýc hledal po kapsách sladkosti – dlouho mu to trvalo, schválně to prodlužoval, lišácky po mně pokukoval a mumlal si:

„No já jsem to snad zapomněl nebo co…“ a já se chvěla nedočkavostí. Nakonec se vytasil s nugátovými bonbony v papírovém pytlíku, s tureckým medem anebo mandlemi obalovanými v cukru – zkrátka s nevýslovnými dobrotami.

Korunka z plechu

A prateta, ta zas uměla šít a plést, a tak mě obdarovávala halenkami, sukýnkami, šálami, troufla si i na šaty. Přešila mi i večerní šaty, které nosívala k muzice, jak říkala.

Ty jsem nesměla nosit do školy, ale doma jsem si je zkoušela před zrcadlem, dlouhé až na zem a pošité perličkami, a připadala jsem si jako princezna.

Prastrýc mi vyrobil z plechu i korunku, dodnes ji mám schovanou. Jejich návštěvy jsem milovala! Nejen pro ty dárky – byla to totiž legrace. Prateta vysokým, pištivým hlasem pomlouvala celou naši rodinu, všechny příbuzné, i ty nejvzdálenější, a to mě bavilo.

Pamatuji si, jak říkávala: „Jaruš, ta se nevdá, vždyť je jí čtyřicet. A kdo by si ji taky vzal, když se chová jako starej lampasák!“ Máma si přiložila prst ke rtům a žadonila: „Stázičko, radši to neříkej před Karlou, takové věci by se před dětmi neměly říkat…“

Jednou bude tvůj

Z rozhovoru dospělých jsem pochopila, že prateta bývala bohatá, ale pak se něco strašného stalo, což jsem vyrozuměla ze zmínky o tom, že „po osmačtyřicátým o všecko přišla.“

Bydleli s prastrýcem tiché ulici v krásném starobylém domě, kde mi prateta stokrát hrdě předváděla obsah šperkovnice a upozorňovala: „Jednou bude tenhle zlatý prstýnek s červeným kamínkem tvůj, Karličko.“

Třásla jsem se při té představě rozrušením. Budu mít prstýnek jako žádná jiná holka ze třídy! A to se také stalo. Navlékla jsem si ten skvost – byl mi velký – a navzdory představám necítila radost.

Sice mi bylo jasné, jak budou spolužačky valit oči, ale co z toho, když prateta už nikdy nepřijede na návštěvu a už nikdy pištivě neprohlásí, že se ta stará semetrika Jaruš nevdá. Odložila jsem prsten s rubínem na dno šuplíku. Cítila jsem nekonečný smutek.

Karla (64), Kopřivnice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.