Občas jsem cítila mrazení v zádech a závan, který kolem mě proplul v uzavřeném bytě. Až se psem jsme pochopili, že to není náhoda.

Když jsme přišli na prohlídku bytu, vnímala jsem v něm něčí energii. V bytě před měsícem zemřel starý pán. Jednalo se o přirozenou smrt ve spánku, tak jsme se beze strachu do bytu nastěhovali. Už od prvních dní jsem ale cítila, že nejsme sami. Občas se stalo, jako by kolem mě proplul lehký vánek.

Lísal se k někomu

Když si domů přinesete štěně, je jasné, že si musí vše očichat. Náš Azor se ale choval divně. Byt si sice celý pročmuchal, ale pak se zastavil u dveří do obýváku. Čumákem rejdil u země, jako by očichával něčí nohy. Nakonec zavrtěl ocáskem a radostně zaštěkal, jako by ho někdo pohladil.

Od té doby Azor často zbystřil a začal se soustředit na nějaký bod v prostoru. Pak vstal a pomalu se plížil k místu, kam se díval. Nepochybovala jsem o tom, že duch zemřelého pána je stále součástí bytu. Azor si občas lehl na záda a vypadalo to, jako by ho někdo drbal.

I manžel pochopil

Jednou jsem v noci vstala z postele a šla na toaletu. Pes vyrazil se mnou. Když jsem se vracela zpátky do ložnice, ucítila jsem, jak někdo stojí u dveří. Otřásla mnou zima. Zalezla jsem rychle pod peřinu a Azor si lehl vedle postele. Chvíli nato jsem v kuchyni zaslechla jakýsi zvuk.

Azor zbystřil. Zvedl se a chtěl do kuchyně. Šla jsem s ním. Usedl u stolu a do prázdna někoho olizoval. Mezitím se probudil manžel. Oba jsme koukali, co náš pes provádí a i on musel nakonec uznat, že v bytě nejsme sami.

Nevadí nám to. Ducha se nebojíme. Nechce nám ublížit, touží jen po klidu a my ho nevyháníme. O Vánocích a svátcích dáváme na stůl o talíř víc a sklenku. Už to je člen naší rodiny.

Jana (71), Znojmo