Říkala si Klementýna a byla to brigádnice na naší poště. Každý den mi vhodila do schránky obálku, v níž jsem našel své vlastní parte.
Vyndal jsem z poštovní schránky dopis. Odesilatel neznámý. Na známce žádné razítko. Možná nějaký omyl, mně totiž většinou nikdo nepsal. Žil jsem sám jako strážce majáku. Učil na místní škole a po většinu času četl, nebo psal povídky.
Vyndal jsem dopis. Bylo to parte. Zíral jsem na jméno, které bylo napsáno na papíru s černým rámečkem. Prvotní myšlenka, že zemřel můj strýc, byla bleskově potlačena. Četl jsem vlastní jméno. Hlavně větu „Tragicky zahynul.“
V samém rohu parte bylo napsáno Už za sedm dní! Blbý vtip. Parte jsem zmačkal a nasoukal do kapsy. Kdo si mohl ze mě vystřelit? Černý humor, na ten já nejsem stavěný!
Kdo se mi mstí?
Druhého dne jsem objevil stejný dopis, a uvnitř znovu parte s mým jménem. Už za šest dní, četl jsem v dolním rohu. Tentokrát jsem parte donesl domů a prohlížel ho i s dopisní obálkou, jako bych byl Sherlock Holmes a hledal nějakou stopu. Nepřišel jsem na nic.
Třetího dne jsem na poštu zapomněl. Musel jsem se vrátit do přízemí až ve večerních hodinách. Už za pět dnů! Vrtěl jsem hlavou a rozhlížel se kolem sebe. Přemýšlel jsem o tom, kdo si ze mě mohl takhle vystřelit. Dopisy nebyly ofrankovány. Někdo je musel vhodit do schránky jen tak!
Příštího dne jsem se omluvil ráno v práci a počkal si na listonošku. Třeba mi pomůže. S překvapením jsem zjistil, že naše obvyklá listonoška byla nahrazena mladou brigádnicí, která se mi představila jako Klementýna. Příjmení jsem zapomněl. Prohrábla hromadu dopisů a našla ten, který jsem očekával.
Už za čtyři dny! Podle parte umřu tragickou smrtí! Bože, kdo si ze mě může takhle střílet? V práci jsem nepřemýšlel o ničem jiném než o dopisech, které mi chodily přes poštu! Vzpomněl jsem si na jedinou ošklivou věc, kterou jsem v poslední době spáchal.
Dal jsem nedostatečnou z dějepisu dívce z devátého ročníku! Shodou okolností se jmenovala Klementýna. Navštívila mě její rozzuřená matka a slíbila mi, že na to doplatím. Čarodějnice jedna! Kráčel jsem s dopisem v kapse po schodech do devátého patra! Výtah zase nejezdil!
Musel jsem sám sobě přiznat, že jsem nervózní a podrážděný. Doma jsem přecházel z jednoho pokoje do druhého, ale nepřišel jsem na nic nového. Už za dva dny! Zajdu s tím na policii! Váhal jsem celý víkend. O víkendu pošta nechodí. Čas, který mě měl v pondělí vypršet, utekl rychle.
Teoreticky bych dnes neměl vytáhnout ze schránky žádné parte. Žádná tragická smrt! Celý víkend jsem všechna možná nebezpečí, která mi hrozila, eliminoval. Teď sjedu výtahem, který už je opravený, do přízemí a s odlehčením otevřu poštovní schránku. Ten týden mě ale pořádně vzal, to musím uznat…
Co říká detektiv
„Domnívám se, že jde o tragickou nehodu, prostě byl ve špatný čas na špatném místě. Ten výtah se utrhl v devátém patře! Padal skoro padesát metrů. Tohle nemůže nikdo přežít!“ podotkl detektiv a zavřel deník pana Borovce.
„Žádná parte jsme v bytě neobjevili, ani ve schránce! A listonoška mi řekla, že na poště žádná Klementýna nikdy brigádu nedělala!“
Petr (55) Pardubice
