Domů     Jak mám žít dál bez Lojzíka?
Jak mám žít dál bez Lojzíka?
2 minuty čtení

Láska vás může nečekaně přepadnout v každém věku. Je dobré se tomu nebránit, ať si okolí klidně říká, co chce. Vzácný je totiž každý den.

Když jsem se před čtyřmi roky dostala do penzionu pro seniory, myslela jsem si, že je to můj definitivní konec. Dlouhou dobu jsem žila sice sama, ale ne osamělá. Pohybovala jsem se mezi lidmi různého věku a dělalo mi to dobře.

Najednou jsem se ocitla mezi starci, stejně starými jako já. Chvíli jsem nadávala na osud a trucovala ve svém miniaturním pokoji. A tehdy mě, jak Šípkovou Růženku, ze zakletého pokoje vysvobodil Lojzík.

Vtipný chlapík

Lojzíkovi bylo 78, stejně jako mně. Byl velice milý, měl krásný úsměv a mladé, věčně usměvavé oči. Nebudete tomu asi věřit, ale já se docela obyčejně zamilovala. Cítila jsem takové to mravenčení a nemohla jsem se dočkat, kdy ho zase uvidím.

Bylo mi jedno, že naše těla jsou už poněkud zchátralá. Naše duše totiž byly stejně mladé a náramně si rozuměly.

Bylo to moc krátké

Chodili jsme spolu na procházky, hráli deskové hry, smáli se a čas nám tak krásně plynul. Ten čas byl bohužel proti nám. Oba jsme si kladli otázku, proč jsme se nemohli potkat o trochu dříve. Teď už jsme nechtěli a ani nemohli nic dohánět. Žili jsme jednotlivými okamžiky.

Někteří obyvatelé domova se nám smáli. Nevěřili, že dva lidé, jeden o holi a druhý s chodítkem, mohou ještě zažívat něco jako lásku a chodit spolu na rande, dávat si pusy a květiny. Byli to ti, co už život dávno zabalili. My chtěli žít a oslavit společně devadesátku.

Držela jsem ho v náručí

Na jedné procházce se Lojzíkovi najednou udělalo nevolno. To bude z toho těžkého oběda, mysleli jsme si a posadili se v parku na lavičku. Najednou se Lojzík předklonil a poté se mi svezl na klín. Držela jsem ho v náručí jako malé dítě a on se na mě snažil usmát.

Jeho krásné oči ale potemněly, a než jsem stačila cokoli říct či udělat, zhasly docela. Zůstala jsem sama a život mě najednou nijak netěší. Byla to taková moje labutí píseň. Dál už není nic.

Růžena D. (79), Brno

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud