Domů     Jak mám žít dál bez Lojzíka?
Jak mám žít dál bez Lojzíka?
2 minuty čtení

Láska vás může nečekaně přepadnout v každém věku. Je dobré se tomu nebránit, ať si okolí klidně říká, co chce. Vzácný je totiž každý den.

Když jsem se před čtyřmi roky dostala do penzionu pro seniory, myslela jsem si, že je to můj definitivní konec. Dlouhou dobu jsem žila sice sama, ale ne osamělá. Pohybovala jsem se mezi lidmi různého věku a dělalo mi to dobře.

Najednou jsem se ocitla mezi starci, stejně starými jako já. Chvíli jsem nadávala na osud a trucovala ve svém miniaturním pokoji. A tehdy mě, jak Šípkovou Růženku, ze zakletého pokoje vysvobodil Lojzík.

Vtipný chlapík

Lojzíkovi bylo 78, stejně jako mně. Byl velice milý, měl krásný úsměv a mladé, věčně usměvavé oči. Nebudete tomu asi věřit, ale já se docela obyčejně zamilovala. Cítila jsem takové to mravenčení a nemohla jsem se dočkat, kdy ho zase uvidím.

Bylo mi jedno, že naše těla jsou už poněkud zchátralá. Naše duše totiž byly stejně mladé a náramně si rozuměly.

Bylo to moc krátké

Chodili jsme spolu na procházky, hráli deskové hry, smáli se a čas nám tak krásně plynul. Ten čas byl bohužel proti nám. Oba jsme si kladli otázku, proč jsme se nemohli potkat o trochu dříve. Teď už jsme nechtěli a ani nemohli nic dohánět. Žili jsme jednotlivými okamžiky.

Někteří obyvatelé domova se nám smáli. Nevěřili, že dva lidé, jeden o holi a druhý s chodítkem, mohou ještě zažívat něco jako lásku a chodit spolu na rande, dávat si pusy a květiny. Byli to ti, co už život dávno zabalili. My chtěli žít a oslavit společně devadesátku.

Držela jsem ho v náručí

Na jedné procházce se Lojzíkovi najednou udělalo nevolno. To bude z toho těžkého oběda, mysleli jsme si a posadili se v parku na lavičku. Najednou se Lojzík předklonil a poté se mi svezl na klín. Držela jsem ho v náručí jako malé dítě a on se na mě snažil usmát.

Jeho krásné oči ale potemněly, a než jsem stačila cokoli říct či udělat, zhasly docela. Zůstala jsem sama a život mě najednou nijak netěší. Byla to taková moje labutí píseň. Dál už není nic.

Růžena D. (79), Brno

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika