Domů     Štěstí na mě čekalo na saních
Štěstí na mě čekalo na saních
3 minuty čtení

Díky mé mladší sestřičce se mi konečně podařilo sblížit se s člověkem, kterého jsem tolik milovala. Dodnes jí za to děkuji.

Být starší sestrou je ta největší otrava na světě, přesně to jsem si tehdy říkala. Bylo mi sedmnáct, rodiče měli stále hodně práce a já jsem musela často hlídat svou o deset let mladší sestru.

Nechápejte mne prosím zle, měly jsme se rády. Avšak když v tom věku máte neustále za zády malou sestru, máte pocit, že to je nesnesitelné.

Já už nesáňkuju

„Půjdeš se mnou sáňkovat?“ zeptala se mě jednou Petra s tou svou dětskou nevinností. „Ne! Je mi sedmnáct, já už sáňkovat nechodím!“ odsekla jsem jí tehdy nepříjemně.

Pochopitelně jsem si už tehdy připadala až příliš dospělá na tak dětinskou kratochvíli a rozhodně jsem se nechtěla ztrapňovat někde na kopci.

Co kdyby mě viděl Štěpán, napadlo mě tehdy a oklepala jsem se při představě, jak se mi můj idol směje, zatímco já se válím ve sněhu v doprovodu malé sestry. Štěpán byl má tajná láska, o tři roky starší a samozřejmě si mě nevšímal. Kdyby se to tak změnilo, přála jsem si…

Stála jsem právě ve frontě v samoobsluze, když jsem ho uviděla. Šel po chodníku v doprovodu jeho mladšího bratra a za sebou táhl sáňky. Nevěřila jsem svým očím a musela se smát, zjevně jsme spolu měli společného daleko víc, než jsem si myslela.

I on byl nejspíše vytíženým starším bratrem. Na rozdíl ode mě mu ale zřejmě bylo úplně jedno, kdo se mu bude smát. V tu chvíli to bylo jasné, musím okamžitě na kopec. Vyběhla jsem ze samoobsluhy a upalovala domů. „Oblékni se, jdeme sáňkovat,“ popoháněla jsem vykulenou Petru.

Nedivím se jí, ještě včera jsem ji okřikla, že na sáňkování už jsem stará, a teď jí rvu na hlavu kulich a nemůžu se dočkat toho, až vyrazíme sjíždět kopec. Když jsme dorazily na místo, už tam bylo rušno.

Nebylo snadné v tom mumraji Štěpána najít, ale naštěstí mi pomohla má milovaná sestřička.

Naše cesta stále nekončí

Jak se nakonec ukázalo, malý bráška mého idolu byl jejím kamarádem ze školy, a tak nám cestu k nim našla sama. O hodinu později už jsem táhla sáňky do kopce společně se Štěpánem a oba jsme se smáli tomu, jak si ti dva naši mladší sourozenci dobře rozumějí.

A ostatně, my jsme na tom k mému nadšení nebyli jinak. Díky našim malým sáňkařům jsme k sobě našli společnou cestu, která se už nikdy nerozdělila.

Karolína (55), Liberecko

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.