Když jsem ji dostala jako dárek, netušila jsem, jakou záhadou mi jednou zamotá hlavu. Dnes už se tomu směju společně s ní.

Mám moc ráda váš časopis, a to včetně tajemných příběhů. Vždycky se těším, co nového zajímavého se dočtu. Asi jako většinu žen mě to prostě baví. Tak jsem se rozhodla vám napsat o jedné záhadě.

Před mnoha lety mi k mému jubilejnímu výročí koupila dcera velkou čarodějnici – nejspíš proto, že už jsem jí taky začínala být. Vzala jsem to samozřejmě jako vtip a čarodějnice se vždycky těšila mé péči a pozornosti.

Náhle ožívá

Při zmáčknutí knoflíků na jejím boku se čarodějnice začne chechtat a svítí jí oči.

Záhada je ale v tom, že já už ji mám 25 let, jsou v ní stále stejné tužkové baterie a ona se naprosto nečekaně, v kteroukoli hodinu denní nebo noční, sama zapne a začne se řehtat a svítí jí oči.

Jako by žila nějakým svým životem. Nic by na tom nebylo, kdybych ty baterie vyměňovala, ale já to už léta neudělala. Lidé si myslí, že si vymýšlím, je to ale pravda pravdoucí. Přitom ta baterie má přece svou životnost.

Už si z ní nic nedělám

Poprvé, když se začala v noci smát sama od sebe, tak jsem se probudila a nevěděla, co se děje. Nic takového do té chvíle neudělala. Navíc mi do pokoje svítil pořádně velký měsíc. Kulatý, v úplňku. Bylo to děsivé.

Prožila jsem vteřiny plné strachu, než jsem přišla na to, že se směje moje „kamarádka“ v předsíni.

Dnes už se tím bavím a naopak se s ní začnu smát i já. Jen mi nejde na rozum, že to nikdy dříve nedělala – a pak najednou z ničeho nic. Jako by do ní vstoupila nějaká energie a snažila se se mnou navázat kontakt. Ten zvláštní jev bohužel asi nikdy nerozluštím.

Štěpánka Škvorová (75), Praha