To zažil asi každý. Přiběhla jsem k vlaku na poslední chvíli. Nebyla jsem si jistá, kam nastoupit, zeptala jsem se průvodčí. Její rada byla nad zlato.

Druhý den po té příhodě jsem neodolala a přisedla k sousedce v autobuse a povídám: „Představ si, co se mi včera stalo! Vypravila jsem se za dcerou do města,“ spustila jsem a dramaticky se odmlčela.

„Koupila jsem si na nádraží lístek a zbývalo mi pět minut, než měl vlak odjíždět. Na tabuli jsem si všimla, že má vzadu přípoj, který se měl v Rosicích odpojovat a jet na Havlíčkův Brod.“ Sousedce zacukaly koutky, začala tušit, co se mi stalo.

„Říkala jsem si, že se raději zeptám průvodčí. Ptám se, zda vagon, do kterého se chystám nastoupit, jede přímo, nebo ho budou odpojovat v Rosicích s tím posledním.

Madam na mě popatřila a štěkla: „No jasně, že jede do Hradce!“ Vydrápala jsem se tedy po schůdkách a spokojeně se usadila u okna a čekala, až se rozjedeme. V Rosicích jsme stáli deset minut a já si v klidu četla časopis.

Cizí neštěstí potěší

Když jsem asi po pěti minutách odtrhla oči od časáku, projelo mnou zděšení. Tu krajinu jsem neznala, tu trasu ale jezdím každý týden už léta! Došlo mi, co se stalo… Seděla jsem ve vlaku do Brodu.“

V tu chvíli se ze všech stran kolem nás v autobusu ozval smích. Až nyní jsem si uvědomila, že lidé ztichli a špicují uši, co se mi stalo. A já vyprávěla dál. „Chápeš to? Kdybych se jí neptala, tak si řeknu, že jsem blbá. Ale takhle? Seděla jsem díky té průvodčí jako blbec ve vlaku, který jel opačným směrem.

Jak zastavil, vystoupila jsem a běžela si koupit lístek zpátky.“ To už se bavila mou historkou polovina autobusu. „Paní u výdejního okýnka na mě koukala jako na člověka, který přiletěl z Marsu. Kdo normální by si kupoval lístek na vlak do místa, odkud právě přijel?“

To už jsem se smála i já. Teď, druhý den, mi to přišlo jako dobrý vtip. Včera jsem z toho nechtěného výletu zuřila a měla pokažený celý večer. Teď jsem svou historkou pobavila celý autobus. Jak jsem se ale záhy dozvěděla, pobavila jsem lidí podstatně víc.

Když jsem totiž dorazila následující víkend ke své dceři do města, smála se ve dveřích jako šílená. Než jsem stačila říct slovo, povídá: „Mami, já vím, co se ti stalo…“ Tak jsem pochopila, že povedené historky se roznesou klidně po celém okrese.

Alice (57), Hradec Králové