Domů     Můj trpělivý hrdina lyžařského svahu
Můj trpělivý hrdina lyžařského svahu
3 minuty čtení

Lyžařský výcvik v prvním ročníku na gymnáziu byl pro mě nejdříve za trest. Nakonec jsem ale získala tu nejkrásnější odměnu.

Ten školní lyžařský výcvik mi byl čert dlužen, říkala jsem si tehdy. Na lyžích jsem stála poprvé a byla jsem bezkonkurenčně nejhorší. „Pokrč ty kolena! Špičky k sobě! Paty od sebe!“ zoufalé hulákání učitelky Vlastičky mi zní v hlavě ještě teď.

Troufám si ale tvrdit, že já jsem byla ještě zoufalejší. Už po prvním dni na lyžích jsem byla omlácená ze všech stran, z těch hrozných lyžařských bot jsem měla puchýře a nohy mě bolely jako nikdy. Za to mohla ta túra, kterou jsem pravidelně absolvovala.

Musela jsem okolo

Malá sjezdovka, na které jsme se učili, byla schovaná za lyžařským střediskem, nahoře na kopci. K ní jsme dojeli lanovkou, ale abychom se dostali dolů k chatě, museli jsme kus cesty sjet po velkém, prudším kopci.

Nedokázala jsem udržet balanc ani na mírném kopečku, prudké kopce tedy rozhodně nebyly nic pro mě. A tak jsem denně ještě celý lyžařský areál objížděla tříkilometrovou oklikou. Na chatu jsem vždy dorazila poslední. Sama, vždy jen s jedním z učitelů, který se obětoval, aby na mě dohlédl.

Brzy už toho ale měli všichni dost, a tak jsem jako doprovod vyfasovala Tomáše, kluka ze čtvrtého ročníku, který s námi byl na horách jako jeden z instruktorů, byl to ale zároveň vrchní bavič, který vymýšlel večer co večer program, hry a soutěže.

Čokoláda na nervy

Nebyla jsem nadšená z toho, že mě doprovází právě on. Styděla jsem se, že jsem tak neschopná, a jediné, co jsem si přála, bylo, aby se mi nesmál. V ideálním případě, aby vůbec nemluvil. Jenže ten kluk za celé tři kilometry nezavřel pusu.

Nejdříve mi to přišlo otravné, už po prvním kilometru jsem se ale smála na celé kolo. Čtyři dny mě učitelé přemlouvali, abych zkusila sjet prudkou sjezdovku. Nehnul se mnou nikdo, až Tomáš, který poslal všechny mé námitky do háje.

„To, že se bojíš, není argument!“ řekl mi a celý zbytek večera mi nosil na chatě horkou čokoládu, prý na nervy. Druhý den si mě vzal na starost, po krůčcích mě učil lyžovat. A když jsem sjela ten sráz, dmul se pýchou.

Ani kvůli němu jsem se sice do lyžování nezamilovala, ale jeho už jsem z hlavy nepustila. Pár tvoříme dodnes. Dokonce jezdíme i na hory, a zatímco můj manžel a děti vesele lyžují, já na ně čekám na chatě s dobrou knihou.

Kamila (55), Praha

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.