Domů     Můj trpělivý hrdina lyžařského svahu
Můj trpělivý hrdina lyžařského svahu
3 minuty čtení

Lyžařský výcvik v prvním ročníku na gymnáziu byl pro mě nejdříve za trest. Nakonec jsem ale získala tu nejkrásnější odměnu.

Ten školní lyžařský výcvik mi byl čert dlužen, říkala jsem si tehdy. Na lyžích jsem stála poprvé a byla jsem bezkonkurenčně nejhorší. „Pokrč ty kolena! Špičky k sobě! Paty od sebe!“ zoufalé hulákání učitelky Vlastičky mi zní v hlavě ještě teď.

Troufám si ale tvrdit, že já jsem byla ještě zoufalejší. Už po prvním dni na lyžích jsem byla omlácená ze všech stran, z těch hrozných lyžařských bot jsem měla puchýře a nohy mě bolely jako nikdy. Za to mohla ta túra, kterou jsem pravidelně absolvovala.

Musela jsem okolo

Malá sjezdovka, na které jsme se učili, byla schovaná za lyžařským střediskem, nahoře na kopci. K ní jsme dojeli lanovkou, ale abychom se dostali dolů k chatě, museli jsme kus cesty sjet po velkém, prudším kopci.

Nedokázala jsem udržet balanc ani na mírném kopečku, prudké kopce tedy rozhodně nebyly nic pro mě. A tak jsem denně ještě celý lyžařský areál objížděla tříkilometrovou oklikou. Na chatu jsem vždy dorazila poslední. Sama, vždy jen s jedním z učitelů, který se obětoval, aby na mě dohlédl.

Brzy už toho ale měli všichni dost, a tak jsem jako doprovod vyfasovala Tomáše, kluka ze čtvrtého ročníku, který s námi byl na horách jako jeden z instruktorů, byl to ale zároveň vrchní bavič, který vymýšlel večer co večer program, hry a soutěže.

Čokoláda na nervy

Nebyla jsem nadšená z toho, že mě doprovází právě on. Styděla jsem se, že jsem tak neschopná, a jediné, co jsem si přála, bylo, aby se mi nesmál. V ideálním případě, aby vůbec nemluvil. Jenže ten kluk za celé tři kilometry nezavřel pusu.

Nejdříve mi to přišlo otravné, už po prvním kilometru jsem se ale smála na celé kolo. Čtyři dny mě učitelé přemlouvali, abych zkusila sjet prudkou sjezdovku. Nehnul se mnou nikdo, až Tomáš, který poslal všechny mé námitky do háje.

„To, že se bojíš, není argument!“ řekl mi a celý zbytek večera mi nosil na chatě horkou čokoládu, prý na nervy. Druhý den si mě vzal na starost, po krůčcích mě učil lyžovat. A když jsem sjela ten sráz, dmul se pýchou.

Ani kvůli němu jsem se sice do lyžování nezamilovala, ale jeho už jsem z hlavy nepustila. Pár tvoříme dodnes. Dokonce jezdíme i na hory, a zatímco můj manžel a děti vesele lyžují, já na ně čekám na chatě s dobrou knihou.

Kamila (55), Praha

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud