Domů     Svou lásku jsem nalezla v závěji
Svou lásku jsem nalezla v závěji
3 minuty čtení

Setkání s mým mužem bylo takové zimní štěstí v neštěstí. Oba jsme se ztratili v bílé tmě, kde jsme jeden druhého vlastně našli.

Nikdy jsem neměla ráda zimu, a nejspíš se to asi nikdy nezmění. Musím ale uznat, že nebýt toho zpropadeného ročního období, nepoznala bych před třiceti lety svého milovaného manžela. Za to musím sněhu, mrazu i silnému větru opravdu poděkovat.

Ten rok byla taková zima, jakou už jsem od té doby snad nikdy nezažila. Mrzlo až praštilo a velká vrstva sněhu zasypala celé okolí tak, že i to sebeošklivější zákoutí našeho městečka připomínalo romantickou scenérii z obrázků Josefa Lady.

Ten nešťastný sníh, mi ale dělal vrásky na čele. V zimě jsem se bála řídit, ale vzhledem k tomu, že do mé práce se z našeho městečka jinak než autem dostat nedalo, musela jsem každý den sednout za volant a jet.

Zledovatělá vozovka i sněhové závěje byly mojí noční můrou, která se jednoho dne skutečně vyplnila.

Byl krásný, lednový den, během odpoledne se ale obloha zatáhla, jako by se blížil konec světa. Když jsem vyrážela z práce, už vydatně chumelilo. Jako by toho sněhu nebylo už dost, lamentovala jsem.

Spolu v závěji

Už po pár kilometrech jsem se začala třást jako ratlík, ne však zimou, ale strachy. Jen co jsem vyjela z města, ocitla jsem se doslova ve sněhové smršti. Vítr foukal jako splašený a vířil sníh tak, že jsem neviděla na krok.

Jela jsem pomalu, jinak to ani nešlo, protože silnice byla celá zasypaná bílou pokrývkou a pod ní se jako skrytý nepřítel schovávala ledovka. Co naplat, že jsem jela pomalu, i tak mé auto dostalo smyk a já jsem skončila ve vysoké závěji, vyděšená k smrti.

Nic se mi nestalo, ale dál jsem jet nemohla. A všimla jsem si, že nejsem sama. V protisměru, nejspíš jen pár minut přede mnou, skončil podobným způsobem další nešťastník, který se ke mně s baterkou v ruce teď snažil tou sněhovou bouří probít.

„Jste v pořádku?“ řekl mi, když konečně došel až ke mně, mohl být jen o pár let starší než já, vystrašený byl ale zjevně úplně stejně. Oba jsme byli v pěkné šlamastyce a doufali jsme, že nás brzy někdo vysvobodí.

Záchrana se objevila naštěstí už za pár minut, jiný řidič nás odvezl do nedalekého motorestu, odkud jsme zavolali pomoc. A za dvě hodiny už jsme tam spolu seděli na zasloužené kávě, zachráněni my i naše auta.

Sněhu bylo stejně jako štěstí

A když jsme potom vyšli z motorestu, venku byl klid a na nebi zářily tisíce hvězdiček. Byl to zázrak nebo znamení a předzvěst našeho budoucího štěstí?

Ta nepříjemná sněhová bouře nás s Michalem vlastně svedla dohromady, museli jsme se v ní snad zákonitě ztratit, abychom tímhle zvláštním způsobem nakonec jeden druhého našli.

Pavlína (61), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.